Když jedete na Lipno, minete v Českém Krumlově Porákův most. Spousta řidičů toto místo nemá ráda, tvoří se tam kolony. Přitom Arnošt Porák, po kterém je most přes Vltavu pojmenovaný, patřil k největším osobnostem jižních Čech přelomu 19. a 20. století.
Jeho otec Antonín Porák (1815-1892) byl rodákem z jihočeského Lišova. Proslavil se však jako starosta Trutnova a český poslanec. Za manželku si vzal dceru průmyslníka Jana Faltise, který vlastnil největší přádelnu v celé Evropě.
Spolu měli pět synů, z nichž nejvíce se proslavil Arnošt Porák (1849-1918). Po studiích v Německu získal první praxi právě u svého dědečka Jana Faltise. Mladého Arnošta však lákal nový svět, tak odešel na tři roky do USA, kde se během cest setkal s technologií zpracování dřeva na celulózu.
Po návratu zamířil do Krumlova, kde začal s bratry podnikat v oblasti těžby grafitu. Finanční zázemí jim zajišťovala matka Anna Porák-Faltisová. Podnik se brzy proslavil pod jménem Krumlovské grafitové závody – bratří Porákové.
Arnošt však stále snil o využití svých poznatků z Ameriky. Aby poznal možnosti využití vodní síly horního toku Vltavy, procestoval spolu s inženýrem Wilhelmem z Gothy celou okolní krajinu.
Profil Poráků
|
„Dne 30. září 1884 dorazil k Lipenskému zdvihu. Podnícen jak mohutností vodní síly, tak i příznivými vyhlídkami na snadné získání dřeva z okolních lesů, pojal můj otec záměr zřídit tu továrnu na celulózu a s pomocí matčinou dokázal finančně náročný projekt dovést ke zdárnému uskutečnění,“ líčil ve vzpomínce jeho syn Eugen Porák.
Rozvoj regionu
Hned v listopadu 1884 zakoupil Arnošt Porák pozemky v Loučovicích a začal se stavbou továrny. Papírenský závod s názvem Vltavský mlýn zahájil provoz 12. září 1886. Vedle buničiny produkovaly Loučovice i lepenku, balicí a toaletní papír a ubrousky. S více než tisícem zaměstnanců patřila papírna k největším podnikům v Rakousku-Uhersku. Podnik měl pobočky v Praze, Vídni, Berlíně i Londýně.
Arnošt Porák se zasloužil nejen o rozvoj zaměstnanosti v celém regionu, ale dbal i o kvalitu života svých pracujících. „Těšil se všeobecné oblibě pro svoji šlechetnou a přímou povahu,“ stálo v jeho nekrologu v Národních listech.
Pro své zaměstnance nechal v Loučovicích vystavět byty, zdravotnické zařízení, knihovnu, obec nechal i plně elektrifikovat. Pro srovnání: v té době zajišťovaly v císařském paláci ve Vídni osvětlení ještě petrolejové lampy.
Na počátku 20. století začal mít kvůli zvyšující se produkci a poptávce problém se zásobováním. Komunikaci mezi Loučovicemi a okolím zajišťovala jen koňská síla. Arnošt Porák se proto rozhodl vystavět třiadvacetikilometrovou železniční trať Rybník-Lipno, teprve druhou elektrifikovanou dráhu v Čechách. Autorem projektu nebyl nikdo jiný než František Křižík.
Zestátnění a honosná vila
Arnošt Porák zemřel v dubnu 1918. Rodinný podnik převzal syn Eugen (1892-1985), kterému se povedlo přes všechny komplikace v dalších letech Vltavský mlýn zmodernizovat a ve 30. letech papírny opět dostat mezi evropskou špičku. Až do druhé světové války celý podnik zajišťoval práci šesti tisícům lidí.
Po roce 1945 byl však Eugen spolu s manželkou Henrietou odsunut do Rakouska a Vltavský mlýn byl zestátněn. Fungoval až do září 2010, kdy papírny zkrachovaly. Dnes jsou srovnané se zemí a jejich slávu připomíná jen budova mlýna u řeky.
Hlavní stopou Eugena Poráka je jeho honosná vila, která je dodnes dominantou Loučovic. Stavba s půdorysem šlechtického zámečku ve stylu art deco a novobaroka má celorepublikový význam. Dlouho chátrala, dokonce celá vyhořela. Poslední dva roky jí však vrací život místní lékař Eduard Benc, který vilu koupil a na vlastní náklady bez dotací opravuje.
„Doděláme střechu. Museli jsme vyměnit většinu stropů, byly v dezolátním stavu. Začneme měnit okna,“ líčil na konci loňského roku Benc. Rád by se jednou do vily přestěhoval s rodinou a otevřel zde ordinaci. Chtěl by využít i reprezentativní místnosti a salony, kde by mohly být svatby a další akce.
