Schichtové: Jak jejich slavné mýdlo s jelenem proslavilo Ústí v Evropě

aktualizováno 
Vybudovali obrovský podnik, zaměstnávali tisíce lidí. Chtěli konkurovat Škodě a Tatře. Jenže podobně jako u jiných slavných rodin i plány Schichtových překazila válka a po ní komunisté.

Dobové reklamní panely kosmetické značky Elida z ústecké společnosti Schicht | foto: Ondřej BičištěMAFRA

Vstupní dveře se otevřou a na třech podlažích za nimi se nacházejí komnaty a nejrůznější skrýše. Na stěnách chodeb pořád zůstaly barevné štuky se znaky pokojů. Například hudební salonek má ve znaku housle a trubku. 

Tajemství slavných rodin

Ve druhém patře je jeden z pokojů celý dřevěný a zůstala v něm zachovaná podlaha, skříně i lustry. Patřil chlapci, to prozrazuje cedulka u dveří. V další místnosti, zastrčené až na samém konci vily, vystupuje za oknem z mlhy zřícenina středověkého hradu. Jsme v ústecké čtvrti Vaňov ve vile Heinricha Schichta, člena jednoho z největších průmyslových rodů severních Čech.

Rodina se kdysi svou pílí a bohatstvím zasadila o to, že o severočeském Ústí věděla celá Evropa. Vždyť snad každá pradlenka znala jejich nejznámější výrobek – mýdlo s jelenem.

S výrobou mýdel Schichtové začínali v Rynolticích u Liberce ve sklepě malého statku. Georg Schicht získal povolení pro výrobu z glycerinu 6. července 1848. A toto datum je považováno za počátek podniku. Po třiceti letech, kdy do výroby byla zapojena celá rodina, předal Georg podnik svým čtyřem synům. Nejschopnější a nejprogresivnější z nich byl Johann. Rozhodl se, že firma přesídlí do Ústí.

Heinrich, Johann a další ze Schichtů

  • Zakladatelem firmy, které časem neřekl nikdo jinak než Šichtovka (a název přetrval i po odsunu rodiny dodnes), byl Georg Schicht (15. 3. 1820 – 7. 10.1887). 
  • Živnostenské oprávnění na výrobu mýdla získal 6. července 1848, kdy vybudoval malý podnik v Rynolticích na Liberecku.
  • Roku 1878 jej předal svým čtyrem synům, kteří přesídlili do Ústí. 
  • Největší rozmach zažila Schichtovka za Johanna Schichta na přelomu 19. a 20. století a za 1. republiky. 
  • Johann založil fabriku v Kramolech v dnešním střekovském obvodě v Ústí. Začala tu fungovat v létě roku 1882. 
  • Kromě mýdlárny postavil i svíčkárnu nebo provoz na výrobu vodního skla. 
  • Výrobky: mýdlo s jelenem, Elida, Pitralon, Ceres Saft, Ceres, Ceresol, Vegetol atd.

Rychle se rozvíjející město si vybral z prostého důvodu, potřeboval zlevnit dopravu surovin a Ústí mělo přístav, navíc byla v okolí velká města dostupná po železnici. O svém záměru postavit novou mýdlárnu a přidat ještě svíčkárnu však přesvědčoval Johann rodinnou radu bezmála jednu dekádu. 

Když dosáhl svého, psal se rok 1882 a Johannovi bylo 27 let. „Schichtova rodina se přestěhovala na ústecký Střekov 2. ledna 1883. Nastěhovala se do prvního patra jedné z prvních továrních budov,“ uvádí Hana Pečivová, jež se historií rodu zabývá ve své diplomové práci.

Největší zlom nastal roku 1891, kdy si Johann nechal zaregistrovat ono mýdlo s jelenem. Ale proč je na voňavém kvádru zrovna jelen, to už dnes nikdo neví. Mýdlo se stalo vlajkovou lodí celého podniku. Vyváželo se do celé Evropy a jeho roční produkce byla 300 milionů kusů.

Dalším produktem, který zajistil Schichtům jméno po celé Evropě, byla ovocná šťáva Ceres Saft. Pojmenována byla po bohyni úrody, která podle pověsti naučila lidstvo orat a starat se o pšenici. Na továrních budovách zářil dokonce do dálky nápis Ceres Fabrik. Název později nesl a dodnes nese pokrmový tuk.

Schichtovka jede

„Od roku 1885 nastal prudký rozvoj podniku. Kromě mydlárny se rozšířil o provoz na zpracování palmového jádra, výrobu vodního skla, kartonážku, glycerinku, strojírnu a kovárnu. Současně byla zřízena vlečka, vodárna na Labi a vlastní elektrárna. A Johann Schicht přikoupil i uhelné doly,“ uvádí Ivana Králová v knize Dějiny města Ústí nad Labem.

Fotogalerie

Johann Schicht bezesporu patřil ve své době k podnikatelským elitám, ke jménům Baťa nebo Škoda. Na samém konci 19. století obdržel i prestižní titul císařského rady za zásluhy o rozvoj průmyslu rakouskouherské monarchie.

„Johann Schicht zemřel na rakovinu 3. června 1907. Ihned poté převzali společnosti jeho synové Heinrich (*1880) a Georg (*1884). Vědecky založený Heinrich se věnoval technice a strategickému řízení firmy, Georgovou doménou byla ekonomika. Heinrich se stal prezidentem a Georg viceprezidentem a obchodním ředitelem,“ přibližuje Pečivová.

A firma „jela“. V roce 1911 otevřela v Ústí první ztužovnu tuku v Evropě. Denně přicházelo do obchodního oddělení pět tisíc objednávek. Bylo zřejmé, že Schichtové to od kádí ve sklepě dotáhli na jeden z největších potravinářsko-drogistických podniků na světě.

Nevídaný rozvoj přerušila první světová válka, na frontu totiž muselo odejít 1600 z téměř 3 500 zaměstnanců, a to včetně členů rodiny Schichtů. Velké hospodářské ztráty pak přišly i s rozpadem Rakouska-Uherska. Firma přišla o tři čtvrtiny všech odběratelů.

Schreckenstein nejede

A tehdy se Georg rozhodl pro zajímavý krok. Chtěl z Ústí udělat hlavní město automobilové výroby v Československu a hodlal převálcovat Škodův podnik i Tatru. Angažoval talentovaného konstruktéra Willibalda Gattera, který roku 1927 sestavil levný a funkční vůz. Nesl jméno Schreckenstein neboli Střekov a Schicht plánoval sériovou výrobu.

Tajemství slavných rodin

„Podařilo se ovšem vyrobit jen tři kusy, se kterými Schicht uskutečnil propagační jízdu po střední Evropě. Nakonec ale sám Georg poslal celý projekt k ledu a přestal se jím zabývat. Asi proto, že se stal ředitelem společnosti Unileveru a už neměl na nic jiného čas,“ říká ústecký historik Martin Krsek.

Definitivní konec potravinářsko-drogistického podniku však znamenala až druhá světová válka. Během bojů se musely na ústeckém Střekově vyrábět i součástky do střel V-1. V červenci roku 1945 museli Heinrich i s manželkou Marthou opustit svou vaňovskou vilu, podnik i zázemí a připravit se jako sudetští Němci k odsunu. Skončili v lágru v saské Pirně, odkud se jim zhruba po roce podařilo utéci k dceři do Švýcarska.

Podnik přešel do státních rukou. V roce 1946 dostal nové jméno Severočeské tukové závody a stal se součástí koncernu Tukový průmysl. Roku 1992 se z něj stala při velké privatizaci akciová společnost Setuza. „Heinrich se z toho až do konce svého života nevzpamatoval. Tvrdil, že procestoval velkou část světa, ale nikde neviděl tak krásnou krajinu, jaká je v okolí Ústí. Zemřel v polovině roku 1959 ve švýcarském Churu, kde žil s manželkou v hotelu Steinbock,“ vypráví Pečivová.

Trochu jiný osud čekal Georga. Ten kvůli funkci v Unileveru přesídlil už před válkou do Berlína. Pro rodinu pořídil vilu ve Wannsee, ale když tu začali ve 30. letech budovat své zázemí pohlaváři Hitlerovy NSDAP, rozhodl se pro Londýn, kde žil až do své smrti v září 1961. „Rodina měla britské občanství. Georgovi synové Georg Johann a Ernst se aktivně zúčastnili druhé světové války v britském letectvu,“ uzavírá Pečivová.

Dodnes žijí německá i britská linie rodu, nikdo z nich se však již podnikání s mýdlem a tukem nevěnuje.

Nejčtenější

Učaroval mu svět tenisek. Dnes jich ročně prodá za půl miliardy

Zakladatelem Footshopu je Peter Hajduček.

Na začátku byl klukovský sen mít vlastní e-shop s teniskami. Zdálo se to lehké, prostě postavit web a prodávat. Už...

Odbornice: Jít do hypotéky bez jediné našetřené koruny není rozumné

Lucie Drásalová, hypoteční a úvěrová analytička Partners

Centrální banka a ministerstvo financí chystají novelu zákona, která má mladým lidem do 36 let zajistit snazší přístup...

Na zakázce se nedohodli, přesto mu firma účtuje tři tisíce

Ilustrační snímek

Nefungující výrobek můžete vyměnit, špatnou práci reklamovat. Co ale dělat v případě, kdy pro vás řemeslník nic...

Češi sice brblají, ale zvyklostem v zahraniční firmě se přizpůsobí

Ilustrační snímek

K Němcům loajální, na Američany usměvavý, se Skandinávci kamarádský. Jaká pravidla a zásady musí český zaměstnanec...

Komentář: Budeme mít v Česku čtyřdenní pracovní týden?

Ilustrační snímek

O zavedení čtyřdenního pracovního týdne v poslední době slýcháváme stále častěji, a to zejména v souvislosti s rostoucí...

Další z rubriky

Věřila, že si po padesátce splní sen. A stalo se, je z ní podnikatelka

Výroba mýdla vyžaduje opatrnost.

Laďka Šternbergová miluje knihy Betty MacDonaldové a stejně jako ona tvrdí, že život začíná po padesátce. I proto po...

Učaroval mu svět tenisek. Dnes jich ročně prodá za půl miliardy

Zakladatelem Footshopu je Peter Hajduček.

Na začátku byl klukovský sen mít vlastní e-shop s teniskami. Zdálo se to lehké, prostě postavit web a prodávat. Už...

Někdo dostal v práci přidáno, někomu přibyla jen práce

Ilustrační snímek

Dobrý kolektiv, benefity a smysl práce, to vše je důležité. Tím hlavním tahákem pro změnu práce však přesto zůstávají...

Vzácná desetikoruna z roku 1993: Takhle ji poznáte, stojí až 30 tisíc

Vzácná desetikoruna z roku 1993: Takhle ji poznáte, stojí až 30 tisíc

Kurzy.cz Pokud patříte mezi šťastlivce, kteří ve své peněžence našli neobvyklou desetikorunu, zbystřete. Mince, která se do oběh...

Najdete na iDNES.cz