Na začátku 20. století byl Zlín malé městečko s necelými dvěma tisíci obyvateli, kde po hliněných ulicích chodily husy a slepice. Pak přišla rodina Baťova a během 40 let z něj vybudovala výstavní město s výškovými budovami, obchodními domy, hotely, filmovými ateliéry, kinem, nemocnicí, výtvarnými salony a školami. Ještě v 50. letech mnozí považovali Zlín, tehdy už Gottwaldov, za „Ameriku v Československu“.
Základem všeho byla neskonalá vůle, houževnatost a pragmatičnost Tomáše Bati. Jen díky nim dokázal dvakrát odvrátit hrozící bankrot, ale třeba i zrušit zasnoubení, když hrozilo, že by mu vyvolená dívka nemohla kvůli nemoci dát dědice. „Strhával svými vizemi a zároveň udivoval schopností je uskutečnit,“ uvádí Zdeněk Pokluda, historik z Informačního centra Baťa Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Tomáš Baťa se narodil v roce 1876 ve Zlíně. Měl sestru Annu a bratra Antonína. Po smrti své manželky se otec Antonín znovu oženil a měl další děti. Tomáš tak získal nevlastní sourozence. Mezi nimi byl i Jan, známý jako Jan Antonín – jméno svého otce si přidal sám coby výraz kontinuity se starým ševcovským rodem.
Tomáš Baťa a pokračovatelé
|
Tomáš už jako čtrnáctiletý odešel do Vídně, kde se pokoušel rozjet vlastní obuvnickou dílnu a vyráběl papuče. S podnikáním neuspěl, finančně mu vypomohla sestra Anna a vrátil se do Zlína. Přesto se nevzdal. S Annou a starším bratrem Antonínem získali od otce 800 zlatých jako dědictví po zemřelé matce a v roce 1894 je vložili do společného podnikání.
Málo se ví, že držitelem živnostenského oprávnění nebyl Tomáš, ale Antonín. „Tomáš měl tehdy osmnáct let, nebyl plnoletý. Plnoletost byla až od 21 let,“ vysvětluje ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně David Valůšek.
Rodina, která se soudila
Už Tomášův první nápad byl velmi odvážný. Boty se šily z kůže a ta byla drahá. Proto své první boty, proslulé baťovky, zkusil vyrobit jako lehkou plátěnou obuv s koženou špičkou. Stal se z nich hit.
Podruhé prokázal prozíravost v roce 1922, kdy měla firma velké obtíže s odbytem. Bylo krátce po válce, během níž firmu zachraňovaly vojenské zakázky. Pak nastala krize. Tomáš zariskoval a snížil cenu bot na polovinu. Nečekaný tah se mu vyplatil. „Poloviční ceny působily jako magnet, přilákaly do Baťových prodejen návaly zákazníků a zásoby se rychle vyprodávaly,“ upozorňuje Pokluda.
To už však Baťa, který působil i jako starosta Zlína, dávno nevyráběl v malé dílničce. V roce 1906 postavil první tovární budovu, vedle níž neuvěřitelným tempem rostly další. Už na začátku 20. let pronikaly Baťovy boty do dalších zemí a jen mezi lety 1929 až 1932 zřídil Baťa 666 prodejen ve 37 zemích, hlavně v Asii a Africe. Jméno firmy znal celý svět. Města v Indii, Pákistánu, Francii, Velké Británii, USA, Kanadě a dalších zemích vyrostla jako kopie Zlína.
Baťovi ovládli nejen obuvnictví, jejich podnikání zahrnovalo na třicet odvětví, strojírenství, letectví, chemický nebo filmový průmysl. Dnešní úspěšné podniky (pneumatikárna Continental Barum, strojírenský TajmacZPS nebo plastikářská Fatra) mají baťovský základ.
Tomášovým blízkým spolupracovníkem byl o 22 let mladší nevlastní bratr Jan Antonín. Tomášova nečekaná smrt při otrokovické letecké havárii v červenci 1932 ho šokovala stejně jako zbytek rodiny, zaměstnance a celý Zlín. Podle závěti, která se však po válce stala předmětem vleklého soudního sporu, se jediným majitelem zlínského podniku stal právě Jan Antonín.
Řídil jej za úzké spolupráce ředitelů firmy Dominika Čipery a Huga Vavrečky (dědečka Václava Havla, pozn. red.). A pokračoval v odkazu svého nevlastního bratra. Právě za něj vznikly zlínské filmové ateliéry nebo budova označovaná jako „Baťův mrakodrap“.
Čtěte rozhovor s Thomasem BaťouŘídím se radou dědečka: Buď pozitivní a neboj se porážky, říká mladý Baťa  Thomas Archer Bata převedl předloni v srpnu do Prahy celé marketingové oddělení firmy. Sídlí v horním patře obchodního domu Baťa na Václavském náměstí. |
„Za jeho éry se počet úspěšných zahraničních poboček a obchodů ztrojnásobil,“ říká historik a tvůrce baťovských stránek batastory.net Pavel Hajný. Možná leckoho překvapí, že Tomáš neodkázal podnik svému synovi Tomášovi. Ten v době jeho úmrtí ještě nebyl ani osmnáctiletý. Ačkoliv byl jedináček, rodiče ho nijak nerozmazlovali - do místní školy chodil bos stejně jako ostatní děti. Později mu však dopřáli kvalitní zahraniční vzdělání.
Před nacisty uprchl Jan Antonín do USA a později do Brazílie, Tomáš zakotvil v Kanadě. V Československu byly Baťovy závody znárodněny, stal se z nich Svit a ze Zlína Gottwaldov. Dřívější nešťastné výroky J. A. Bati o Mussolinim či myšlenky o vystěhování národa do Patagonie napomohly k tomu, že ho soud v roce 1947 odsoudil jako kolaboranta. Očištěn byl šedesát let poté.
Spory o majetek
Po válce vzala za své i rodinná pospolitost. Mezi Tomášem a Janem Antonínem vypukl vleklý soudní spor o majetek. Jan byl dlouholetými tahanicemi vyčerpán a v roce 1962 se nároků vzdal, soud tak rozhodl ve prospěch Tomáše. Oba spolu do roku 1965, kdy Jan zemřel, nepromluvili jediné slovo.
Zajímavé však je, že stejně jako potomci J. A. Bati i Tomáš mladší bojoval za očištění jména J. A. Bati coby kolaboranta. „Nikdo nemá právo očerňovat jméno Baťa,“ říkával Tomáš. Jan dožil v Brazílii, kde zakládal města po vzoru Zlína a věnoval se vlastnímu podnikání. Dodnes tam jeho potomci žijí a Zlín často a rádi navštěvují.
Tomáš od roku 1948 do 80. let řídil z Toronta firmu Bata Shoe Organization s více než stovkou závodů v desítkách zemí. Poté přesunul výrobu do Asie. Světové sídlo firmy je dnes ve Švýcarsku, vedení pro Česko stále ve Zlíně. Do Prahy mladý Thomas Archer Baťa přesunul v srpnu 2016 celé marketingové oddělení společnosti. Firma Baťa už boty ve Zlíně nevyrábí, pod její hlavičkou však funguje malá dílna v Dolním Němčí na Uherskohradišťsku.
Tomáš Baťa ml. často říkával, že by se rád dožil baťovských 99 let. To se mu nepodařilo, zemřel v 94 letech v Torontu. I jeho čtyři děti se ke Zlínu stále hlásí.
