Když se fryšavský revírník Rudolf Gabessam přišel k hostinskému Koskovi na Studnické Paseky u Nového Města na Moravě pochlubit novými lyžemi z Norska (podle jiných zdrojů z rakouského Štýrska), hospodského zaujaly natolik, že si chtěl stejné lyže vyrobit. Ale protože si sám nevěděl s tvrdým dřevem rady, šel v Rokytně za vyhlášeným truhlářským mistrem Adolfem Slonkem. A ten je podle vzoru vyrobil. Psal se rok 1896 a byly to první ski na Vysočině.
Jejich špice tehdy Slonek, v rodinné historii označovaný jako Adolf I., k nelibosti své ženy napařoval v hrnci na plotně v kuchyni, aby je pak mohl ohnout na kole od vozu. O Adolfu Slonkovi se říkalo, že umí vyrobit vše - od kolébky přes mlýnské kolo až po rakev.
„Měl deset dětí, jedno z nich brzy zemřelo. O pokračovatele neměl nouzi, měl totiž sedm synů. Tři se vyučili stolaři, jeden tesařem, jeden strojníkem, jeden knihařem, jeden se stal učitelem. Všichni se nějak podíleli na chodu firmy. Adolf pak s pomocí rodiny koupil v Novém Městě na Moravě domek, kde začali sériovou výrobu lyží,“ vypráví pokračovatel dynastie Milan Slonek, pravnuk zakladatele.
Dnes provozuje na stejném místě obchod s lyžařským vybavením a živí se také zakázkovou truhlářskou výrobou. Před několika lety pro setkání Nových Měst z celé Evropy vyrobil obří sedmimetrovou lyži, která je vystavena před hotelem Ski u známé Vysočina Areny.
Slonkovi - podnikatelé i sportovci
|
„Jestli bych dokázal udělat na zakázku repliku historické lyže? Takovou poptávku jsem zatím neměl. Tvarově by to nebyl problém, horší by bylo lyže napařit a ohnout,“ zamýšlí se Milan Slonek. Nestandardní výroba by podle něj vyšla na několik tisíc korun.
Ale zpátky do historie. V rodinné tradici nejprve pokračovali bratři Adolf a Antonín, synové Adolfa I. „Svoje výrobky testovali na vůbec prvních závodech v Novém Městě na Moravě v roce 1910,“ zmiňuje pokračovatel rodu další milník. Plány podnikavých bratrů přerušila první světová válka, Adolf junior se vrátil coby ruský legionář domů z války až v roce 1920.
Bratři Slonkové nakupovali jasanové a jiné dřevo v okolí, ale pro speciální dřevo hickory, tedy kanadský ořešák, jezdili až do Hamburku. „Takové dřevo se přepravovalo přes moře do německého přístavu. Tam Slonkovi nakoupili nějaké množství dřeva, po řece pak dojelo do Mělníka nebo do pražských Holešovic, kde se přeložilo na dráhu a přijelo až do Nového Města,“ líčí Milan Slonek.
Pomohla zakázka pro armádu
Ale přišly i těžkosti. Během hospodářské krize byla na lyže uvalena přepychová daň. Až její zrušení v roce 1930 umožnilo rozšíření lyží mezi širší vrstvy. V krizi pomohlo firmě se slonem ve znaku i to, že Adolf coby vysloužilý legionář získal zakázku na lyže a vojenské bedny pro armádu. V polovině třicátých let si Slonkovi pořídili i pilařský provoz a přířezovnu s pohonem parního stroje.
Lyže se vyráběly nejprve z jednoho kusu dřeva, od roku 1935 se začaly dělat lepené. Střed lyže byl odlehčený z měkkého dřeva, horní plát a skluznice z tvrdého. Dále se již nenapařovaly a neohýbaly, ale lepily do tvaru přímo na modelu.
Slonkové se snažili vyjít vstříc narůstajícímu počtu zákazníků rozšířením sortimentu - vyráběli běžky (Harus Special, Hvězda, Trojuhelník), lyže speciální závodní, na skok, sjezdové lyže Slalom i dětské modely. V Brně zřídili sklad a obchod lyží i dalších sportovních potřeb.
Za druhé světové války se lyže přestaly dělat, veškeré hotové výrobky byly zabaveny Němci. A po únoru 1948 přišel konec svobodného podnikání.
„V roce 1950 byl založen národní podnik Sport, který pohltil všechny místní výrobce (kromě Slonků také Rohlíka s Chroustem, Špinara, bratry Mokré a Formánka – pozn. red.). Mého tátu udělali vedoucím, protože výroba pokračovala u nás. Později odstoupil, ale ve Sportu dělal dál a podílel se na vývoji,“ líčí složité období Milan Slonek.
Výroba u Slonků trvala zhruba do roku 1970, než vznikl nový závod na zelené louce u Pohledce. Z národního podniku po privatizaci vznikla firma Sporten, kterou koupil jeden z nejbohatších Čechů Tomáš Němec. Má s ní velké plány, běžecké i sjezdové lyže chce mít za několik let ve Světovém poháru.
Že se z tradičního závodu Zlatá lyže, jehož zakládající listinu podepisoval také Adolf I., stane mezinárodní závod a později „svěťák“, se přičinil Ladislav (II.) Slonek. Coby bafuňář se v různých rolích zúčastnil osmi zimních olympiád a dodnes je expertem vedení běžecké komise FIS.
