Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvKoupit si uzavřený most Prefa v Lipně nad Vltavou za 5 001 korun, kam se aukce vyšplhala, to chtělo opravdu velkou odvahu. Most je ve špatném stavu, kvůli tomu byl uzavřen už loni v listopadu, a vyžádá si opravu nejméně za osm milionů korun (se zdražováním stavebního materiálu spíš deset a více).
Most Prefa v Loučovicích na Českokrumlovsku potřebuje nákladnou opravu.
Jenže doktor Benc chtěl usnadnit život obyvatelům Loučovic i turistům, kteří do Lipenské oblasti cestují, a bál se, že si někdo pořídí most jen pro legraci. A třeba jej zcela uzavře.
Odvahu místní zastupitel a lékař ostatně prokázal už před pěti lety, kdy koupil slavnou Porákovu vilu ve stylu art deco, v níž by chtěl jednou bydlet, mít ordinaci či kavárnu. A pořádat zde třeba i svatby. Kvůli této koupi o tu svou málem přišel, protože se tehdy jeho budoucí žena Lucie, také lékařka, nad jeho investiční odvahou docela zděsila.
Zbytný most
Jenže zatímco vila se Eduardu líbila, most je úplně jiná záležitost. „Je to prý zbytný majetek a dostal se nějakým způsobem do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Když jsem viděl na vývěsce, že se prodává most v aukci od jedné koruny, říkám si, prodají most komukoliv. Vzhledem k tomu, že v obci bydlím, koupil jsem ho. Věděl jsem, že obec o něj nestojí, ani stát nebo kraj, a dokonce ani ČEZ, ačkoliv ten most primárně vede k elektrárně. Nějaké příhozy už v aukci byly, tak jsem si řekl, že se ho pokusím nějakým způsobem zachránit, než aby zůstal zavřený na věky nebo jej museli strhnout,“ prozrazuje své pohnutky.
Na otázku, jak hodlá zaplatit opravu mostu, odpověděl doktor Benc bez vytáček: „Teď sháním peníze. Založil jsem transparentní účet, kam lze přispívat. Chtěl bych udělat i nějakou veřejnou sbírku, protože to je podle mého nejefektivnější způsob, jak vybrat peníze i v rámci daňových odpočtů pro ty subjekty, který by třeba přispěly. Taková veřejná sbírka se však musí hlásit na krajský úřad, a má to nějaké sounáležitosti, takže je to na delší dobu.“
 |
Chtěl by spolupracovat s nějakou společností, která takové sbírky organizuje. „Letos do toho budu muset dát své vlastní peníze. Minimálně chci udělat kvalitní diagnostický průzkum, protože od toho se vše bude odvíjet a budeme přesně vědět, jaká ta částka na opravu bude potřeba. Pro fyzickou osobu není úplně jednoduché dostat se k dotaci na mosty,“ objasňuje Eduard Benc.
Jen za diagnostický výzkum bude potřeba zaplatit několik set tisíc. A zatímco most stál v aukci jen pět tisíc, za značky zakazující vjezd na most musel nový majitel zaplatit okamžitě více než třicet tisíc korun.
Podle primárního výzkumu není most před spadnutím, ale nemá už tu nosnost, kterou by měl mít. „V podstatě teď by tam teoreticky mohla jezdit jednosměrně auta do 3,5 tuny, takže chodce to unese. Proto jsem most pro chodce už otevřel,“ vysvětlil Benc. Místní obyvatelé i turisté tak mají hodně zjednodušený život při cestě na nádraží nebo na autobusovou zastávku.
Vila jako zámek
Koupě slavné vily továrníka Poráka je však úplně jiný příběh. Eduard Benc kolem ní chodil už jako školák a vždy se mu líbila, nikdy se však do ní nedostal.
Rekonstrukce Porákovy vily (2017)
Před pěti lety oslovil tehdejšího majitele a domluvili se na prodeji. Že není dům v dobrém stavu, bylo jasné od začátku, ale že uvnitř řádí dřevomorka, to nadšený kupec netušil. Takže nakonec zůstaly jen obvodové zdi. Zatím se nadšenému lékaři podařilo vyměnit střechu a většinu stropů, které byly v dezolátním stavu, a opravit sklepy.
Vše rekonstruuje jen ze svých peněz (tedy na hypotéku, za niž musel ručit dvěma nemovitostmi), bez jakýchkoliv dotací. I proto oprava, na které se sám také podílí, postupuje jen pomalu. Původně chtěl být s rekonstrukcí hotový do roku 2021, ke stému „výročí“ zahájení stavby vily, ale už se začíná smiřovat s tím, že vše dokončí v roce 2026, to bude zase sto let od doby dokončení stavby.
Rekonstrukce Porákovy vily (2017)
Po střeše a stropech přišla teď na řadu okna. „Je pravda, že jsme nedali špaletová okna kvůli ceně, protože ta jsou finančně samozřejmě někde jinde, jsou však dřevěná i s původním členěním příček,“ prozrazuje Eduard Benc.
Památkáři neprotestovali, neměli ani důvod. Vila totiž není žádnou kulturní památkou, ačkoliv ve své době představovala luxusní a velmi zajímavou stavbu. Má tři podlaží, každé patro má plochu kolem 500 m2.
Eugen Porák, syn zakladatele papíren, se pustil do stavby „zámečku“ v roce 1921. „Po druhé světové válce byl však odsunut spolu s manželkou, která byla rakouská šlechtična, takže šli do Rakouska, i když on byl Čech. Nicméně továrny se hodily, takže samozřejmě spousta takových těch lidí byla odsunuta a s nimi i Eugen Polák. Ve správě státu byla vila až do devadesátých let, pak ji koupili nějací soukromí investoři, kteří tam chvíli provozovali hotel. Za komunistů tam byla školka a jesle a také klub, na který vzpomínají mnozí moji pacienti. Já jsem tam za funkčního stavu nikdy nebyl, což mě hodně mrzí,“ říká Eduard Benc.
Porákovi patřili k významným podnikatelům už za Rakouska-Uherska i za první republiky. Se stavbou továrny začal Arnošt Porák už v roce 1884, ve svých grafitových závodech a v papírnách zaměstnával tisíce lidí. Jeho papírny patřily k největším v Evropě. Dokonce se zasloužil o elektrifikaci Loučovic v době, kdy císařský dvůr ve Vídni svítil petrolejkami. Syn Eugen pokračoval v tradici i v investicích.
Na otázku, kdy se do vily přestěhuje, se doktor Benc usmívá: „Dnes už je střecha naštěstí hotová, takže nezatéká. Na druhou stranu elektřina je tam jenom v rozvaděči, voda natažená pro stavební potřeby. Odpad není hotový, takže záchod leda na toi toi…“
Plány má doktor Benc velké, ale kdoví, jak dopadnou. „Někteří bydlí pod mostem, já bych alespoň bydlel pod svým,“ dodává s humorem na závěr.
