Když se brzy ráno v sobotu 14. dubna 2018 objevil na obrazovkách televizorů americký prezident, aby veřejnosti oznámil, že ozbrojené síly USA, Francie a Velké Británie provedly masivní úder na syrská vojenská zařízení, nebylo jasné, zda se svět neocitl na hraně konfliktu mezi dvěma jadernými mocnostmi. Exploze, které byly slyšitelné v Damašku, Homsu i Aleppu, měly být odvetou za údajný chemický útok, který podle západních spojenců provedly syrské vládní síly dne 7. dubna 2018 proti povstalcům ve městě Dúmá.
8. dubna 2018 |
Vraťme se na počátek této krize. Když se před několika dny z Dúmá rozlétly do světa drastické obrázky zasažených civilistů, včetně dětí, zdálo se být jasné, že muselo dojít k útoku chemickými zbraněmi. Damašek a Moskva ovšem takový zločin popíraly a tak se na pořad dne dostala otázka, zda nemohlo jít o akci, připravenou samotnými povstalci, kteří by se takovým šokujícím způsobem mohli pokusit získat na svou stranu podporu mezinárodního společenství. Na místo činu se poté dostavili ruští specialisté, kteří prohlásili, že žádné stopy po použití chemických zbraní nenašli. To postavilo situaci do nového světla, protože tím poskytli alibi nejen Damašku, ale mimoděk i samotným povstalcům. Ruská federace poté v Radě bezpečnosti OSN zablokovala rezoluci, požadující vyšetření událostí z Dúmá. Tím dále posílila podezření, že Damašek a Moskva mají co skrývat. Následně bylo rozhodnuto vyslat do Dúmy experty Organizace pro zákaz chemických zbraní, kteří mají na místě provést ohledání a potvrdit nebo vyvrátit vznesená obvinění. Jejich práce měla začít v sobotu 14. dubna a jistě bude trvat několik dní.
Vladimír Votápek Analytik mezinárodních vztahů a bývalý generální konzul České republiky v Ruské federaci. Je pravidelným hostem v elektronických médiích, kde komentuje vývoj v prostoru bývalého Sovětského svazu. |
Mezitím se rozběhla druhá - mediální - rovina krize. Americký prezident, podobně jako řada dalších světových státníků, odsoudil předpokládaný zločin a prohlásil, že režim Bašára Al-Assada překročil pomyslnou červenou čáru, za kterou bude následovat americká odplata. Připomeňme, že Assadův režim prokazatelně použil chemické zbraně proti vlastnímu obyvatelstvu již vícekrát. Za prezidenta Obamy po takových zločinech nenásledovala žádná významná vojenská akce. Když ale v dubnu 2017 došlo k dalšímu použití chemických zbraní, prezident Trump se pokusil Damašek potrestat, když nechal proti syrským leteckým základnám vypálit 59 raket Tomahawk. Budiž poznamenáno, že tehdy Al-Assadovi nezpůsobil žádné citelné škody, protože Syřané, varováni Moskvou, veškerou významnou techniku a lidské síly přesunuli do bezpečí. Proto když nyní prezident Trump prohlásil, že za zločin Damašku přijde trest, celý svět bral jeho slova vážně a ptal se, jakou podobu bude mít americká akce a kam bude úder Washingtonu směřován.
Situace dále eskalovala, když syrská a především ruská strana prohlásily, že jsou připraveny americké rakety sestřelit. A v případě, že by mělo dojít k ohrožení ruských sil, rozmístěných v Sýrii, Moskva pohrozila odvetným útokem proti místům, odkud by byl útok veden, tedy mimo jiné proti americké flotile ve Středomoří. Na to Donald Trump vypustil do světa tweet, ve kterém Rusko vyzval, ať se připraví, protože přiletí nové, hezké a chytré rakety. V mediální rovině tedy krize eskalovala na bezprecedentní úroveň a světové společenství se muselo ptát, zda skutečně hrozí vznik přímého rusko-amerického ozbrojeného konfliktu.
Situace se nakonec ukázala jako mnohem méně dramatická. Spojenci se sice rozhodli Sýrii zasáhnout raketami vypálenými z lodí a letadel, ovšem jako cíle vybrali místa v bezpečné vzdálenosti od ruských základen. Tím dali Moskvě možnost, aby se, přes svá předchozí silácká prohlášení, do konfliktu nezapojila a svou schopnost sestřelovat americké rakety neotestovala. A už vůbec nebyl důvod, aby Rusko útočilo přímo na spojenecké jednotky. Navíc Washington Moskvu o svém útoku předem informoval, čímž dal Damašku možnost, aby veškerou důležitou techniku a lidskou sílu, podobně jako při loňském útoku, včas ukryl do bezpečí.
Zdá se tedy, že zvolené řešení vyhovuje všem stranám. Světové společenství je rádo, že syrský konflikt neeskaloval za hranice těžce zkoušené země. Spojenci tvrdí, že citelně zasáhli syrský vládní režim a omezili jeho schopnost vyrábět zbraně. A protože podle nich na cíl dopadly všechny vypálené rakety, šlo mimo jiné o úspěšný test pokročilých vojenských technologií. Damašek naopak tvrdí, že většinu střel zlikvidoval a že mu spojenecký úder nezpůsobil žádné vážné škody. Moskva se také může tvářit, že byla úspěšná, protože se Američané neodvážili ruské síly nijak ohrozit a vše s Ruskem předem konzultovali. A protože byl podle Moskvy spojenecký útok porušením mezinárodního práva, má nyní Rusko legitimní důvod dále vyzbrojovat Assadův režim vyspělými zbraněmi, včetně protileteckého systému S-300.
Jenom prostí Syřané nemají žádný důvod k radosti. Dále trpí ve válce, ve které se opakovaně používají chemické zbraně a páchají se nejrůznější válečné zločiny. Dále strádají v konfliktu, nesoucím charakter zástupné války. Střetu, ve kterém si různé strany testují své zbraně a snaží se dosahovat svých partikulárních zájmů bez ohledu na místní obyvatele.
