RECENZE: Balada o střelbě v kostele a důstojná tečka za kariérou Baezové

Legendární písničkářka vydala po deseti letech nové a pravděpodobně rozlučkové album Whistle Down the Wind. Je klidné, příjemné, skvělé.

Folková písničkářka Joan Baezová | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Joan Baezová se už před časem rozhodla, že jako autorka se vyčerpala, a tak si na desky vybírá skladby jiných písničkářů. Konkrétně v případě alba Whistle Down the Wind jsou to Tom Waits, jehož skladba z roku 1992 mu dala název, uznávaná americká písničkářka Mary Chapin Carpenterová i transgender zpěvačka Anohni.

To rozhodnutí nelámat psaní nových skladeb přes koleno bylo jistě odvážné, byť nejde o žádnou novinku. Baezová jako interpretka výhradně cizí hudby přece začínala. I díky němu však ve výsledku propojila dva různé světy. I když píseň Another World vznikla v době, kdy Anohni byla ještě Antonym Hegartym ze skupiny Antony and the Johnsons. Ale i tak jde o hudbu poněkud jiného střihu, než jsou písničky Toma Waitse. Konkrétně Another World Baezová posunula díky akustické kytaře, která, ač tu jen tak temně tepe, působí o poznání optimističtěji než klavír v originálu. A totéž ostatně platí i o hlasu Baezové. Pomohlo také lehké zvýšení tempa.

Rozloučí se i v Praze

Zpěvačka si na své album tentokrát vybrala skladby, které již v minulosti vyšly. Vedle dávné Waitsovy písně tu jsou i aktuálnější nahrávky jako The President Sang Amazing Grace, kterou Zoe Mulfordová vydala na své loňské desce Small Brown Birds. A Baezová zde naplňuje nejlepší tradici silných politických protestsongů ze šedesátých a sedmdesátých let. Vyklidněná a s pohnutým hlasem zpívaná balada o vražedné střelbě v kostele ve městě Charleston patří k nejpůsobivějším kouskům na desce.

Doprovod postavený především na decentním klavíru a obraz prezidenta, kterak s pozůstalými zpívá slavnou Amazing Grace, jsou silné a dojemné už samy o sobě. K dokonalosti však píseň dovádí až její závěr, kde poslední akord do úplného ticha doznívá snad čtvrt minuty. Baezová (a její producent Joe Henry) tím záměrně nabourávají rytmus a řád celého alba a zároveň pozvedávají význam této skladby.

Whistle Down the Wind

75 %

Joan Baezová

Producent Henry je potom autorsky podepsaný pod písničkou Civil War, jíž Joan Baezová rovněž prokazuje službu, když v jejím podání je o něco civilnější a uhlazenější než originál. Ale jinak se tu žádná velká aranžerská revoluce nekoná. Naštěstí. Asi nejvelkolepějšího pojetí se dočkala skladba Silver Blade, The Great Correction zase patří k těm radostnějším. To však neznamená, že by zbytek nahrávky nějak fňukal. Ani v nejmenším.

Joan Baezová přišla s novou deskou po dlouhých deseti letech a vzhledem k tomu, že ohlásila své poslední turné, dá se očekávat, že to bude také závěrečné album její úctyhodné hudební dráhy. Pokud by se to potvrdilo, pak Whistle Down the Wind je důstojnou tečkou za šesti desetiletími ženy velkého jména a hlasu.

S tuzemským publikem se Joan Baezová přijede rozloučit 28. března. Vstupenky do Kongresového centra jsou ještě k dispozici.