Jméno tedy klame, nemalá část takzvaných ohnivých mravenců z jihovýchodní Asie se vůbec nevyznačuje rudou barvou. Jsou hnědí, černí nebo lehce nazrzlí. Oheň ve zlidovělém názvu je spíše připomínkou jejich extrémně bodavě-žahavých schopností, které dokážou neopatrným lidem připravit nezapomenutelné setkání.
V desátém největším státě Indie Čhattísgarhu však může mít rande s ohnivými mravenci i charakter nevšedního gastronomického zážitku.
Smíchat pálivé a ještě pálivější
Je jím velmi pikantní čatní, vyrobené především z ohnivých mravenců. Je to přesně tak prosté, jak to zní. Ve vrcholné sezoně vyrazí členové kmenové komunity dhuruva houfně do lesů, kde z větví stromů damarovníku velkého odlamují celé větve s hnízdy ohnivých mravenců.
Recept přežil díky izolaciHistorie Čhattísgarhu je od zbytku indické federace trochu odlišná. Před dvěma tisíci lety tu fungovalo království Čedis, které se zbytkem pevniny příliš nekomunikovalo. Napomáhaly tomu tehdy neprostupné džungle i divoká povaha zdejších obyvatel. Ještě v 11. století si celý region držel díky své izolaci jistou autonomii, vydržela vlastně až do konce 18. století, a proto se zde zakonzervovalo několik svérázných kulturních rysů. Projevují se také v místní kuchyni, která často přijde i rodilým Indům z jiných koutů země odvážná. Většina exotických specialit tu pochází od kmenového společenství dhuruva, pestré skupiny lidí, která prý „souzněla s pralesem“. |
Není to příjemná práce, vyžaduje velkou odolnost proti bolesti a rychlost. Strom se nesmí pod lezcem třást, protože by tím varoval ohnivé mravence, kteří žijí v hnízdech ze spletených z listů. Uvnitř nich se nachází opečovávaná vajíčka, ale obrannou hráz tvoří kusadla bojovníků.
O ty jde sběračům především. Celá hnízda se odlamují a mravenci se oklepávají do hlubokého hrnce. Další musí utlumit mobilitu nebezpečných mravenců. Do hrnce, do třetiny plného zmítající se masou tělíček, vkládají muži předem nachystané a naporcované sladké a nakvašené ovoce. Šťáva z něj mravence na chvíli zklidní a slepí dohromady. Pořád jsou ale dost naživu, aby uměli bolestivě kousnout. Směs mravenců a ovoce je poté dovršena koriandrem, česnekem, zázvorem, solí, cukrem a velkou dávkou čili.
Znehybnělé mravence tato lavina příměsí zvolna drtí a bere jim vzduch, proto ze svých těl zoufale vypouští žahavou kyselinu. Než hrnec doputuje do vesnické kuchyně, většinou už svůj boj vzdají.
Ve vsi se jich chopí zdatný profesionál, který celou směs proseká, promíchá a uválí. Výsledkem je syrově oranžová pasta, nad kterou se vznáší ostrý zápach silného aromatického koření. Není od věci mít při této fázi zpracování ochranné brýle nebo alespoň roušku na obličeji. O rukavicích nemluvě, protože mravenčí kaše je skutečně žíravá na dotek.
Co je v kyselině, to se nezkazí
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Děti, které se sběru účastnily, zatím sesbírají vajíčka z listových hnízd a vysuší je na slunci. Připomínají pak zrnka rýže. Ženy je ve vesnici s pomocí moždířů rozmělní na bílou pastu. Zbytek receptu není překvapením: oranžová pasta se s ní smísí a obohatí se tím o živočišné bílkoviny a celý produkt se nechá uzrát v uzavřené nádobě, bez přístupu vzduchu. Že by se v teple zkazil, se místní nebojí. Kyselina mravenčí, navíc v takové koncentraci, je výborný konzervant. V klidu přečká do další sezony lovu mravenců a skutečně odstálé čatní je považováno za delikatesu.
Pokud jde o servírování chaprahu, zachovávají lidé dhuruva tradicí ozkoušený model. Z listů vyrobí misku velkou jako dlaň a několik lžic čaprah vám rádi nabídnou. Nabírat si můžete plackou nebo prsty. Už sám dotek je přitom elektrizující záležitostí. Chuť? Vyjádřit se o ní je poněkud složité. Sami Indové, odkojení na naše poměry značně pikantní kuchyní, tvrdí, že originální čaprah je velmi pálivý. Čím je starší, tím pálivost ustupuje do pozadí. V uzrálém čatní vystupují do popředí skutečně ovocné tóny. Někdo zachytil tóny tamarindové chutě, jiní vzpomínají na octový rozměr kyselosti.
„Napoprvé s ním jistě zažijete horké chvíle, ale ochutnat byste jej alespoň jednou měli,“ doporučují foodblogeři. Čaprah je navíc vynikajícím zdrojem zinku, který podporuje imunitní systém, a vápníku. A vysoká koncentrace vitaminu B12 zase prospěje vašemu nervovému systému. Místní říkají, že čatní čaprah je dobrým způsobem, jak bojovat s nechutí, depresemi a špatnou pamětí. Jistě, je to zážitek, na který nezapomenete.
