V roce 1782 byl jezuitský misionář a encyklopedista Juan Ignacio Molina na rozpacích. Na peruánském pobřeží totiž objevil mořského živočicha, který mu přišel neuvěřitelný: byl to prostě živý kámen. Na povrchu tvrdý a porostlý řasami, uvnitř měkkého jádra přesto tepající životem. Jeho prvotní překvapení vycházelo z dosud nedostatečných znalostí o biologii pláštěnců, podkmenu mořských strunatců. A ještě narostlo poté, co mu několik místních rybářů z masa rozsekaných „kamenů“ připravilo vynikající pokrm. Jídlu místní říkali „piure“, a tajemný živočich se proto zapsal do literatury jako živočišný druh Pyura chilensis.
Chutným obědem zůstává pro Peruánce dodnes. Tradičně se připravuje jako ceviche, tedy na malé kousky nakrájené syrové maso, které se obvykle před podáváním několik hodin marinuje v citronové omáčce. V Peru nedají na své jedlé kameny dopustit. Jsou totiž všudypřítomné a levné. Stačí je jen sesbírat v mělké vodě.
Vydobýt z kamene to nejlepší
Tak docela snadné to ale není, tvor totiž drží pevně přirostlý k podkladu, a tak si musí rybáři vypomoci hrubou silou. Nebo pilou. Odřezávaná kolonie těchto podivných živočichů přitom vypouští místo krve průhledný sliz a růžové maso se přitom stahuje hlouběji do pevného krunýře.
Extrémní gastronomieV našem seriálu jsme vám již představili: |
Jeho následné vydloubávání není pro slabé nátury, proto k němu většinou dochází mimo zraky budoucích strávníků. Poté se slizká tělíčka opláchnou ve vodě a v kyselém nálevu už pak dochází jen k denaturaci. Maso se částečně rozloží, pozmění svou strukturu a stane se vláčnější.
Pokrm se považuje za osvěžující pochoutku s lehce afrodiziakálním účinkem. Pravděpodobně za to může rozmnožování živočicha, Pyura chilensis je totiž hermafroditní a po dosažení dospělosti vypouští do svého okolí mračna spermatické tekutiny smíšené s vajíčky. Sebeoplození vyvolává dojem cirkulace plodné síly. I proto se jí v Peru přezdívá viagra pro chudé.
Silná chuť, trvalé následky
Masité kousky lehce posypané cibulkou a provoněné koriandrem rozhodně nevypadají špatně, ale s chutí už je to horší. Konzumenti se shodují na tom, že je rozhodně silná a výrazná. O jejím konkrétním vyznění ale rozhoduje čistota mořské vody, hloubka, ve které živý kámen vyrůstal, a peña, pevný substrát, kterého se držel.
S konzumací piure se však pojí výstražný vykřičník. Živočich totiž potravu získává filtrováním mořské vody, a tak se v něm usazuje prakticky cokoliv, co oceán může nabídnout. Při jihoamerickém pobřeží Pacifiku tedy především toxický koktejl průmyslových jedů.
Maso piure je skutečně nevšední obsahem jódu, titanu, železa a vanadu. Přitom posledně jmenovaný kovový prvek je považován za jedovatý i v extrémně nízkých koncentracích. Pokrm vašim játrům rozhodně neprospěje.
Absorbované kovy a způsob úpravy kyselým nálevem prý dodává masu piure lehce mýdlovou konzistenci. Lidé pokrm přirovnávají k mořským ježkům, ale také k jódovým pilulkám nebo lehce hořké žvýkačce.
