„První euforie už trochu opadla a pomalu mi začíná docházet, co se mi povedlo. Vždyť jsem vyhrál Velkou pardubickou! Už po pěti letech, co jsem u pana Váni,“ radoval se žokej den po triumfu.
Možná vás to v neděli odpoledne překvapilo, ale jeho vítězství zas až tak nečekané není.
Vždyť v předchozích dvou letech Kratochvíl posbíral v Česku nejvíc triumfů a stal se dvakrát za sebou šampionem překážkových dostihů. A jeho kůň No Time To Lose v neděli patřil mezi pět největších favoritů.
Byl mužem na vzestupu a v Pardubicích se postavil na úplný vrchol.
Z parkúru na překážky
Před pěti lety byl přitom neznámým mladíkem i v dostihovém prostředí. Věnoval se parkúru, se kterým v pěti letech na ponících začínal, a občas trénoval na rovinových koních.
„Příliš mě to ale nebavilo, vždycky jsem chtěl být součástí překážkové stáje. A přiznávám, neměl jsem ani takové úspěchy,“ vysvětloval.
Ale když se dozvěděl, že v tréninkovém centru Josefa Váni končí dvojnásobný vítěz Velké pardubické Josef Bartoš, neváhal.
„Zavolal jsem kamarádce ze školy, která u pana Váni pracovala, jestli bych se nemohl přijít podívat a zeptat se na nějakou práci. A vyšlo to, už jsem zůstal,“ vzpomínal nyní 26letý žokej.
Do stájí v Mlýncích dorazil nakrátko ostříhaný mladík zrovna den poté, co legendární žokej marně útočil na čtvrtý triumf za sebou na nejcennějším českém dostihu s Tiumenem.
A Váňovi se hned zalíbil, vždyť byl tak talentovaný! „V kariéře mi pan Váňa pomohl úplně nejvíc, bez něj bych tady určitě nestál,“ povídal Kratochvíl po pardubickém triumfu. K němu vedla dlouhá cesta.
Na Váňově statku byl pan Nikdo, sice měl na kontě 84 dostihových startů, ale pouze jediné vítězství! Navíc na rovině se Silnarem. Své místo v týmu si musel zasloužit.
Váňova pochvala
Nejlepší koně v té době jezdil Váňův syn Josef a Kratochvíl dostával ty s menšími ambicemi. Přesto se mu v prvním roce povedlo pětkrát zvítězit.
„Hodně se zlepšil, jak rozvrhnout koni síly, jakou zvolit taktiku a hlavně v dostihu zbytečně nedávat metry, protože v cíli je každý metr dobrý,“ chválil Váňa svého svěřence.
Kratochvíl čerpal z Váňových rad a makal na fyzičce. V roce 2014 si dokonce zaběhl Pražský půlmaraton a dostal první šanci ve Velké – s Gauner Danonem skončili osmí.
Takový výsledek ho povzbudil, do konce roku pak ovládl devět dostihů z dvaadvaceti. Dokonce jezdil tak skvěle, že se po něm začali poptávat i ostatní trenéři, jejichž koně občas Kratochvíl v dostizích jel a porážel pak ty Váňovy.
Také ho ale provázely zdravotní trable.
V Benešově narazil hlavou do stromu, v Netolicích pro něj letěl vrtulník. Letos v květnu si ve francouzském Auteuil nepříjemně poranil hrudní obratle a přišel o první kvalifikaci s No Time To Lose. V červenci zase spadl v Lysé nad Labem. Výsledek? Prasklina na kyčelní jamce a několikatýdenní pauza.
„Doktor řekl, že je lepší to neoperovat, protože by udělal víc škody než užitku,“ vysvětloval. Když se dal dohromady, hned spolu s osmiletým hnědákem ve třetí kvalifikaci prohnali Charme Looka.
Předevčírem už jim všichni hleděli na záda.
A Kratochvíl se dočkal pochvaly největší. „Kolikrát, když ho vidím, jak jede, tak si myslím, že na tom koni sedím já sám,“ řekl o něm na tiskové konferenci 64letý Váňa.
Mladý žokej se jen lehce pousmál a trochu zčervenal.
