Před cílovou rovinkou vyčerpaného obhájce titulu zadržel. Růžičková jej později u šaten objala: „Pojď sem, ty můj kluku zlatej, máme to za sebou.“ Vzápětí dodala: „Nejdůležitější je, že jsou zdraví. Loni jsme se tu s Šarmíkem radovali, letos se raduje někdo jiný. Tak to má být. Zase se sneseme z obláčku na zem.“
Dostal jste další šanci zlomit své pardubické prokletí, Marku. Jak jste prožíval, že sedláte ve Velké největšího favorita?
To jsem si až tak nepřipouštěl. Vím, jak moc těžký dostih to je a jak se vám v něm všechno musí sejít. Doufal jsem. Věděl jsem, že mám dobrého koně. Ale Velká vám kolikrát ukáže, že všechno je nakonec úplně jinak.
Co bylo jinak? Charme Lookovi nesedl těžký terén?
Asi ne. Myslel jsem si, že mu bude vyhovovat, že je to kůň do bahna. Ale mýlil jsem se. Kůň vám neřekne, co se stalo, ale měl toho plné brýle, byl hodně zadýchaný. Bylo to na něj strašně hluboké.
127. Velká pardubická |
Přesto jste se dlouho drželi na druhé či třetí pozici.
A ještě na anglickém skoku jsem si myslel, že dokážeme bojovat o vítězství. Ale pak jsme šli do oranice a před havlákem mě předjelo asi pět koní. Vylezli jsme na trávu a najednou jsem viděl, že Charme Look vypíná, že nemá sílu skočit. Havlák pak skákal skoro z klusu.
Tehdy jste se rozhodl, že ho musíte zadržet?
Ano. Přece nebudu riskovat zdraví koně a dojíždět ho na nějakém osmém místě, abych zároveň riskoval jeho zranění na posledním skoku. Vím, že ho mají všichni rádi. Nemělo smysl pokračovat.
Jakmile jste ho zadržel, prolétlo vám hlavou: Tak ani letos ne, zase tu Velkou nevyhraju?
Určitě. To je první, co vás napadne. Když od vás vítězství nečekají, není to až takové zklamání jako v sedle největšího favorita. Ale musíme se na to dívat střízlivě. Prostě mu došly síly.
Stále doufáte, že na té tabuli vítězů jednou budete?
Dokud jezdíte, musíte věřit. Jestli budu i příští rok jezdit, zase se připravím. Ještě to nevzdávám.
