RECENZE: Queens of the Stone Age mají další poctivou rockovou desku

Američtí rockeři Queens of the Stone Age minule vsadili na hvězdné hosty včetně Davida Grohla nebo Eltona Johna a výsledná deska ...Like Clockwork byla nadmíru povedená. Nyní to zvládají nejméně stejně dobře, ne-li lépe i sami.

Josh Homme z Queens of the Stone Age hraje skladbu My God Is the Sun. (Grammy 2013) | foto: Reuters

Pokud předchozí nahrávka byla právem označovaná za nejlepší rockovou desku roku 2013, pak aktuální album Villains na ni navazuje ve stejném duchu.

Villains

90 %

Autor: Queens of the Stone Age

V čem Villains asi fanoušky a rockové posluchače vůbec potěší obzvlášť, je zrychlení tempa. Kytarista a „umělecký šéf“ Queens of the Stone Age Josh Homme v touze trochu svou hudbu „nakopnout“ přiznává inspiraci písní Uptown Funk od Bruna Marse a Marka Ronsona. Ronson ostatně spolu s dalším oceňovaným Britem Markem Rankinem desku produkoval. Aby se kruh uzavřel, Rankin se coby zvukový inženýr podílel i na předchozí nahrávce. A podle kytaristy Troye Van Leeuwena byl jeho přínos klíčový pro vyrvání kapely z její komfortní zóny.

Zpět k Villains. Závěrečná skladba Villains of Circumstance je nejbaladičtější polohou, jakou Queens of the Stone Age na desce nabízejí. Jinak tu téměř od začátku do konce duní neutuchající bicí, ozývají se trochu syntezátory, ale základ zvuku tvoří kytary. Někdy mohutné, někdy kvílející až do nepříjemna, ale proč by měla hudba posluchače celou dobu hladit.

Obal desky Villains

Oproti předchozí desce jsou Villains taky semknutější. Celková stopáž se vešla výrazně pod hodinu, album však obsahuje jen devět písní, takže pět šest minut na jednu skladbu není výjimkou. Kapela má díky tomu dostatečný prostor jednotlivé motivy pořádně rozehrát, aniž by se přitom z nahrávky ztrácela chytlavost vlastně prostých písní. Každá z nich za samostatný i opakovaný poslech stojí a obstojí, což dnes rozhodně není pravidlem.

Album Villains je poctivou rockovou nahrávkou. Díky bohu a Joshi Hommeovi za to.