Senzaci vyvolala i vyhlášená cukrárna v Los Angeles, která pochoutku s názvem Goth či Black Roses prodává za sedm dolarů, tedy asi 160 korun. Světoznámé deníky pravděpodobně neznají kozí farmu z Vizovic na Zlínsku, kde černá zmrzlina není žádnou novinkou. Z kozího mléka ji tam vyrábějí už od loňska. Příběh vzniku ve vizovické kozí farmě popsal týdeník 5plus2.
Minulé léto majitel farmy Martin Vlček přemýšlel, co udělat s přebytečným kozím mlékem. A napadlo jej, proč nezkusit zmrzlinu neobvykle obarvenou na černo. Byla by totiž jak stvořená pro fanoušky metalové hudby, kteří se rok co rok sjíždějí do Vizovic na populární metalový festival Masters of Rock.
„Nejdřív jsem chtěl zmrzlinu obarvit sépiovým inkoustem, ale tahle surovina je opravdu tajemná, nedostupná a neznám její chuť,“ říká Martin Vlček. Později chtěl použít takzvané aktivní uhlí.
„To se dřív dělalo ze zvířat, dnes se vyrábí spalováním rostlin, třeba cedru nebo kokosových skořápek. My ho přimíchali do vanilkové kozí a bylo hotovo. Ovšem chuť se tím velmi změnila, vanilková rozhodně není,“ popisuje.
Oficiálně se zmrzlina jmenuje Fénix, podle bájného ptáka, který povstal z popela, ale zákazníci si prý běžně říkají o „jednu černou“. Zmrzlina barví jazyk – a v případě „nehody“ i oblečení – do černa. „Dal si ji tu jeden pán z Ostravy, který říkal, že celý život fáral do dolů. Pochvaloval si, že se mu konečně vrátil ten pocit, jako když má uhlí v hubě,“ cituje Vlček se smíchem jadrná slova horníka.
„Zatímco po klasické zmrzlině může někdo mít i problémy v podobně průjmu, černá zmrzlina působí na zažívací trakt opačně. Dva kopečky by měly člověka těchto potíží zbavit,“ „ordinuje“ farmář s tím, že kopeček „černé“ stojí na vizovické farmě 25 korun. Její výhodou je, že díky tomu, že je z kozího mléka, tak je vhodná i pro lidi, kteří špatně snášejí mléko kravské.
Černou zmrzlinou experimentování pro Martina Vlčka nekončí, dál vymýšlí různé podivuhodné recepty. Se svou zmrzlinou z vepřové krve podle svých slov ale ve světě asi neprorazí. „Viděl jsem ji prodávat v jedné opravdu luxusní restauraci v Dánsku. Tak jsem ji vyrobil také. Nejdřív ze sušené, později z čerstvé krve a vzal ji na food festival do Zlína,“ vypráví.
Tam ji vyzkoušel jistý majitel restaurace a objednal si ji na svůj raut. „Když ji tamní šéfkuchař ochutnal, začal pobíhat po kuchyni a křičel: Sakra, to je jak mít rozbitou hubu,“ líčí s tím, že nic takového už zkoušet nebude. Chuť prý nebyla dobrá, podobala se játrům s cukrem.
