Takže divákům srbský absolvent pražské FAMU zjevně nevadí. Co mu vytýkají odpůrci? Přijal řád od Vladimíra Putina, má rád Čínu, kritizuje Ameriku. Jako by snad dostával Nobelovou cenu míru.
Přitom přebíral sošku Kristiána, tedy čestnou cenu za přínos světové kinematografii. A zásluhy o filmové umění se dají sotva upřít člověku, který má čtyři ceny z Cannes, trofej z Berlinale i nominaci na Oscara. Navíc všude ve světě oddaně ujišťuje: „Všechno, co vím o filmu, jsem se naučil v Praze.“
Historie se opakuje. Podobně se vynořily protesty, když karlovarský festival vzdával čistě profesní hold Oliveru Stoneovi, jenž chválí Castrovu Kubu, nebo Melu Gibsonovi, který se musel celé roky omlouvat za nekorektní urážky vyslovené v opilosti.
Je načase si zvyknout, že mimosoutěžní festivalové ceny se zkrátka nedávají za osobní postoje, nýbrž za dílo. A co si budeme nalhávat: kdyby pořadatelé oslavovali jen krotké, umírněné, opatrné umělce lokálního typu, mohli by brzy zavřít krám. Což naštěstí Febiofestu nehrozí.
