Před několika měsíci jej totiž vedení brněnské fakultní nemocnice přihlásilo do celostátní soutěže Batist Nejsestřička 2016. A Šesták v internetovém hlasování široké veřejnosti jasně zvítězil. Získal tak titul Nejsestřička Sympatie.
„Vyhrát takovouto soutěž je poněkud úsměvné, když jste muž, ale i tak jsem si ji velmi užil,“ oznamuje Šesták z kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.
V osmém ročníku soutěže byl v konkurenci několika set pracovníků z různých nemocnic i sociálních zařízení mužem jediným. Ve vybraném dvanáctičlenném finále se třemi disciplínami šlo již především o úroveň prezentace jednotlivců před pacienty.
„Je rozdíl přednášet o něčem, co vás baví a děláte to denně, a promenádovat se po mole v zdravotnickém oblečení jako modelka,“ komentoval disciplíny Šesták. „Určitě raději zůstanu na oddělení,“ dodal už se smíchem osmadvacetiletý sympaťák, kterému pacienti říkají raději Kubo než sestři.
Ke studiu ho táhly také krásné spolužačky
V dětství chtěl být pyrotechnikem. Když mu ale během dospívání onemocněl dědeček, rozhodl se pro práci, díky které by mohl pomáhat nejen svým blízkým.
„Každý si myslí, že muže vede k povolání zdravotní sestry to, že studuje se spoustou krásných žen. Musím se přiznat, že u mě to bylo podobné, i když tím hlavním důvodem byl právě dědeček,“ popisuje Šesták.
Ve své pracovní době se nevěnuje jen pacientům na klinice anesteziologie, před několika lety byl také přizván k nemocničnímu projektu domácí umělé plicní ventilace. Ten umožňuje lidem nemocným nebo po úrazu vrátit se i po několika letech z nemocnice ke svým rodinám.
„Dříve jsme si nedovedli představit, že by pacient neschopný dýchat mohl pobývat doma. V dnešní době již ale přístroje o velikosti knihy zvládají pacienta bez potíží ventilovat v domácím prostředí,“ vysvětlil nejoblíbenější všeobecný ošetřovatel.
Aktuálně program zahrnuje 120 pacientů po celé republice, a nabízí tak Šestákovi možnost pracovat s různými diagnózami i věkovými skupinami. I proto by prý zaměstnání nikdy neměnil. „Práce na klinice je sice psychicky náročná, ale ten pocit, když přijde pacient po těžkém úrazu poděkovat za záchranu života, to rozhodně vynahradí,“ svěřuje se.
Učí pacienty, jak žít s ventilátorem
S pacienty projektu se poprvé setkává v nemocnici. Odtud jim zajišťuje převoz domů a učí je, jak pracovat s ventilátorem nebo co dělat třeba při výpadku proudu. „Pacienti mi také během celého roku mohou kdykoli zavolat. Třeba loni jsem jel řešit problém i na Štědrý den,“ líčí Šesták.
Dýchací přístroje neumožňují nemocným lidem jen pobývat doma, ale mohou s nimi také cestovat. „Jeden můj pacient s ventilátorem procestoval celý svět přes Galapágy, Afriku i Austrálii,“ vzpomíná mladý zdravotník.
Než se usadil v Bohunicích, působil po maturitě v brněnské vojenské nemocnici a na anesteziologické klinice v Praze. Realita intenzivního oddělení pro něj byla šok. Zcela se totiž lišila od vědomostí získaných na škole. „V podstatě všechno jsem se musel naučit v praxi, ale jelikož se péče neustále posouvá, člověk se musí učit celý život,“ konstatuje Šesták.
Osmadvacetiletý muž nyní bydlí s manželkou nedaleko Moravského Krumlova. A i když mu vedle práce moc volného času nezbývá, rád se kromě své rodiny věnuje i automobilovým veteránům. Do další soutěže se už prý rozhodně nechystá.
