Jak vás změnilo mateřství?
Tadeáš mi totálně převrátil život a určuje tempo. Jsem zkrátka šťastná. Našla jsem poslední díl skládačky života, jelikož mi neustále něco chybělo. Tadeáš mi ukázal, že to byl on.
Nevypadáte vůbec unaveně...
Spím úžasně a hodně jsem se zklidnila. Asi mám štěstí, protože malý je hodný. Můj hektický život plný práce a únavy byl před mateřstvím, teď si dokážu užívat i běžnou procházku, kvetoucí stromy, vůni květin. Objevuji v sobě i neobjevené. Baví mě totiž vaření, což jsem dřív vůbec nedělala. Jíme všichni pravidelně, vybírám kvalitní suroviny a mám radost, že si doma kluci pochutnají. Dokonce jsem uvažovala, že bych si otevřela restauraci. Prozatím jsem se rozhodla shodit přebytečná kila a vrátit se na pódia.
Stýskalo se vám po divadle?
Naposledy jsem hrála Evitu v červnu 2015 a je září 2016, tak je to docela dlouhá doba. Na začátku jsem řekla, že tu další sezónu pojedu a já své sliby dodržuji, takže vlastně nebylo co řešit. Návrat byl plánovaný už dopředu. Kdyby záleželo na mně, klidně ještě doma zůstanu. Na druhou stranu se strašně těším, ale zároveň se i hrozně bojím. Cítím velkou zodpovědnost. Mám najednou pocit, jako kdybych na jevišti nikdy nestála. Bojím se vlastního selhání.
Vynechala jste sezónu, mezi tím porodila, zhubla, do toho pečujete o malého. Co bylo nejtěžší?
Přiznám se, že jsem se na mateřství hrozně těšila. Jak jsem se bála, že to nebudu zvládat, tak jsem sama sebou překvapená, s jakou lehkostí to zatím jde. Moc mě to baví, a kdybych byla mladší a řešila s Tomášem počet dětí, tak bych určitě další dvě až tři děti ještě chtěla. Nejtěžší pro mě bylo asi zhubnout. Přibrala jsem 33 kilo, což není úplně málo, a nějak to nešlo.
Jak se vám tedy podařilo nabraná kila shodit?
Nějakých 18 odešlo samo. Zbytek se mě držel jak čert košile a vůbec nic. Potom jsem začala držet nějakou dietu, která mi intenzivně lezla na nervy a po třech týdnech jsem to vzdala a začala jíst zdravě, ale po svém. Už se netrápím, jde to dolů, i když ne nějak šíleně rychle, ale pozvolna. Mám ještě 8 kilo do původní váhy, co jsem měla na Evitu. Když byl červenec a já pořád měla 15 kilo nahoře, tak jsem si říkala: „To nezvládnu“. Někdy jsem na sebe přísná, ale myslím si, že to je normální. Moc neočekávám od druhých, ale očekávám od sebe. A to je potom to největší zklamání, když selžete sám před sebou.
Monika Absolonová a Tomáš Horna se zasnoubili.
Dokážete si představit, že teď si tu váhu odmakáte a za půl roku znovu otěhotníte?
Může se stát cokoliv, a je pravda, že další dítě bych ráda, vděčná jsem ale i za jedno. Ale byla bych ráda, kdyby měl Tadeáš sourozence.
Snažila jste shodit kila i kvůli návratu na divadelní prkna?
Tím, že jsem hodně nabrala, jsem věděla, že dělová koule nemůže stát na jevišti. Dokonce jsem se i blbě cítila. Vždycky jsem se snažila vypadat a cítit se na jevišti dobře. V hubnutí mě skutečně motivoval ten návrat, jelikož v září mám především Evitu. Střihnu si i malou, ale krásnou roli v Hello, Dolly! ve Studiu DVA a v Noci na Karlštejně stále ještě představuji Elišku Pomořanskou. Čeká mě i dnešní koncert k mým čtyřicetinám. Po šestileté pauze mám nové album, kde jsou mé oblíbené světové vánoční písně v aranžmá Kryštofa Marka. Celý život o Vánocích posloucháme Karla Gotta. Přála bych si, aby Tadeáš poslouchal taky mne.
Čeká vás toho celkem hodně, i když jste viditelně zvolnila. Kdo bude syna hlídat, když budete pracovat?
Především maminka, která se na vnoučka těšila od mých dvaceti. Ale stejně nebudu pracovat jako dřív. Tempo sedm dnů v týdnu bych rozhodně nezvládla. Už řadu let jsem cítila tikat čas na miminko, ale nebyl ten správný partner. Stále jsem byla ve stresu, a když jsem to přestala řešit, objevil se Tomáš.
Monika se synem
Zatímco pro vás je to první rodičovská zkušenost, Tomáš už jedno dítě má. Radil vám třeba?
Já zkušenosti opravdu nemám, pouze si matně vzpomínám, když jsem se starala o brášku. Když se narodil, bylo mi jedenáct a já mamce hodně pomáhala. Tomáš je úžasný táta a dobrý rádce. Byl mi velkou oporou u porodu. Nechávám ho, ať vše dělá, jak to cítí. On se stará strašně rád. Jeho dcera Amálka je skvělá sestřička, je jí devět a chová se k Tadeášovi nádherně. Nejraději ho na procházkách seznamuje s celým světem.
Prožíváte šťastné období. Máte nějaký nesplněný sen?
Je to pro mě klasické klišé, hlavně zdraví mých blízkých. Ať nás nepotká nic zlého. Víc si přát ani nejde, člověk se nemá rouhat. Můj dědeček vždycky říkával: „Život není to, co chceme, ale to, co máme.“
A co svatba? Být s Tomášem a Tadeášem úplná rodina - to pro vás není dosud nesplněný sen?
Tomáš mě zaskočil žádostí o ruku. Ale tím, že vůbec nevíme místo, nic, tak to není na pořadu dne. Strašně se na ni těším. Ale vím, že nechci být tlustá nevěsta. Na druhou stranu se může stát, že až zhubnu, třeba ještě otěhotním. Mám prstýnek, to je krásné. Papír už k tomu nepotřebuji.
