Ačkoliv Monika Absolonová sama přiznává, že před těhotenstvím byla v takovém pracovním zápřahu jako snad nikdy, sotva rok po porodu bude znovu hrát v muzikálu a připravovat nové album. „Ale i tak chci být teď hlavně máma,“ podotýká.
Zanedlouho oslavíte 40. narozeniny. Jak bude vypadat oslava?
Narozeniny oslavím koncertem ve Studiu Dva, takže podle mě vlastně ve velkém stylu. (smích) Přijde celá rodina, spousta kamarádů a moc se na to těším.
Některé ženy berou čtyřicítku s nadhledem jako obyčejné číslo, jiné se jí děsí. Který případ jste vy?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela, ale asi se na čtyřicet ani necítím. Rozhodně jsem si v mládí nepředstavovala, že budu mít ve čtyřiceti takový život, který teď žiju. Asi je to pro mě jen číslo, necítím se stará, mám spoustu energie.
Monika Absolonová
|
Dříve jste tvrdila, že si nejste jistá, zda se po porodu ke zpívání ještě někdy vrátíte naplno jako dřív. Platí to stále?
Do práce se samozřejmě vrátím a těším se na to. Nikdy dřív jsem si nevyblokovávala termíny, abych měla volno, ale teď to tak je. V takovém zápřahu, v jakém jsem byla před těhotenstvím, už asi být nechci. Chci být hlavně máma.
Neleze vám už mateřská dovolená už malinko na nervy?
Vím, že budu znít asi trapně, ale neleze. Mateřská mě baví, nikdy jsem nezažívala některé věci, které zažívám teď. Na spoustu drobností jsem prostě neměla čas, o to víc si je teď užívám.
Když má žena první dítě, každý se předhání, aby jí předal své zaručené rady, jak co nejlépe dělat to či ono. Setkala jste se s nějakými vyloženými nesmysly?
Rady jsem samozřejmě dostávala, ale stejně jako jiné jsem si je upravila podle sebe. Pouštěla jsem je jedním uchem tam a druhým ven. Nic, co by mě vyloženě šokovalo, se ke mě ale naštěstí nedostalo.
Takže jste spíš ten typ, který v těhotenství ležel v knížkách a sám poctivě studoval?
To vůbec ne, nestudovala jsem důkladně vůbec nic. Všechno jsem nechala přirozeně plynout. Jen jsme si s Tomášem vždycky týden dopředu četli na internetu, co se s miminkem děje. I proto, abychom něco nezanedbali.
Vysoké pracovní tempo jste udržovala i v pokročilém stupni těhotenství. Musela jste se přemáhat, nebo jste byla zkrátka v tak dobré kondici?
Těhotenství jsem brala jako přirozenou věc, kterou už spousta žen přede mnou přežila. Nevolnosti jsem měla klasicky do třetího měsíce, trápila mě nadváha, s tím spojené nepříjemnosti a ke konci jsem bojovala s otoky nohou, ale žádné velké potáže jsem neměla. V práci jsem se vždy cítila dobře, tak proč nepracovat.
Stanovila jste si někdy v minulosti nějaký svůj osobní věkový limit, do kterého chcete mateřství stihnout?
Uklidňovala jsem se tím, že mladá maminka už stejně nebudu. Vždycky jsem chtěla dítě z lásky. Někdy v sedmatřiceti jsem si řekla, že buď to přijde, nebo ne. A pak přišel Tomáš a po něm Tadeáš.
Fotogalerie |
Ale práce pro vás důležitá určitě je. Považujete se za kariéristku?
Kariéristka jsem ale nebyla nikdy. Svoji práci jsem měla vždycky moc ráda, zpívání, divadlo, kolegy. Práce pro mě v některých momentech byla i vysvobozením ze samoty. Než sedět sama doma, radši jsem pracovala, protože mě to bavilo a naplňovalo. S narozením Tadeáše se samozřejmě situace výrazně změnila, ale práce mě baví pořád a budu se snažit ji dobře skloubit s mateřstvím.
Říkáte, že situace se změnila, ale stihla už jste letos v létě vyrazit na dovolenou?
Ano, byli jsme skoro tři týdny na chalupě na samotě na Šumavě a moc se nám tam líbilo. Další dovolenou asi už letos nestihneme. Vracím se v září do Evity, točím vánoční album, připravuju další koncerty a v únoru mě čeká premiéra v divadle.
Ale jistě jste si někdy dřív užila i nějakou dobrodružnější dovolenou než na chalupě, že?
Rozhodně ráda vzpomínám na dovolenou s kamarádkami v Americe, tam byla veliká legrace a doteď na to všechny vzpomínáme. Doufám, že si to někdy zopakujeme.
Můžete teď o sobě říct, že jste šťastná?
Absolutně, ale nerada bych to zakřikla. Štěstí je pro mě moc křehká věc a nevěřila jsem, že se to může stát i mně.
