Nápad na společnou desku prý přišel od Richarda Müllera. „A když přijde Richard, tak není o čem přemýšlet,“ říká rezolutně Michal Horáček. „Vzpomínám si totiž, jak jsem v roce 1987 viděl mladého vytáhlého Slováka v televizi. Volám Hapkovi, ale bylo obsazeno, protože zrovna volal on mně, aby mi řekl, že to je bourák, kterého musíme oslovit. A od té doby je pro mě Richard Müller klíčový interpret.“
Dohodli se, že chtějí, aby hudbu napsal jen jediný skladatel s výrazným rukopisem, nakonec se dohodli na Michalu Pavlíčkovi. „To byl Richardův nápad. Já mám Michala přeci jen zařazeného do rokenrolu,“ vysvětluje Horáček. „Asi jsem ve škatulce rockera, ale dělal jsem tři muzikály, ve kterých byly i šansony, a pop je mi taky blízký,“ brání se Pavlíček.
Jako skladatel měl trochu nevděčnou úlohu popasovat se s texty, které jsou napsané jako villonské balady, což je velmi pevná forma různě se opakujících veršů. Nic pro rockery. „I když jsem zhudebňoval básně, třeba Christiana Morgernsterna nebo Jáchyma Topola, radši skládám hudbu předem, ne na hotový text. Je to pro mě jako pro skladatele větší svoboda. Ale tohle byla další výzva, protože ty Michalovy básně jsou silné. Snažil jsem se vždycky z textu vypreparovat nějaký slogan, abych mohl postavit refrén,“ říká Pavlíček.
Deska Sociální síť je vlastně koncepční album, které staví na dojmech, které si jeho tvůrci odnesli právě z internetových diskusí. Tedy, tvůrci, hlavně textař Horáček. Müller totiž nemá ani počítač a Pavlíček se, jak říká, s Facebookem taky dvakrát nekamarádí. „Nenapsal jsem to v ich formě a Richard to nezpívá za sebe. Přichází v roli účastníka debaty na sociální síti se silnými neučesanými názory, je v tom vztek, hněv a frustrace. Já bych tyhle věci sám za sebe taky nenapsal. Ale vidím to kolem sebe, že lidé se v téhle době takhle stavějí,“ popisuje Horáček.
Michal Pavlíček, Richard Müller a Michal Horáček při natáčení desky Sociální síť
Obavy, jak se autorovi, který se umí s češtinou pomazlit, pracovalo se záplavou vulgarismů, jimiž sociální sítě často oplývají, jednoznačně odmítá: „Já mám ambici psát kultivovanou češtinou a u některých lidí na Facebooku se divím, že prošli základní školou. Ale nemám s tím problém. Strávil jsem dvaadvacet let na hazardních hrách a mohl bych tyhle lidi vyučovat!“
Na desku si trojice tvůrců pozvala i několik hostů. „Katarína Knechtová je senzační, s tou udělám příští desku. Už jsme domluvení. Byla ve studiu strašně milá a po mém soudu je vynikající zpěvačka. Bára Basiková nebo Tomáš Hajíček jsou Michalovi souputnici a já ‚dodal‘ Františka Segrada. Ne že bychom chtěli nějak tlačit kamarády, ale jsme přesvědčení, že tomu udělali dobrou službu,“ soudí Horáček.
„Já jsem s těmi písničkami maximálně spokojený,“ hodnotí výsledek Richard Müller. „Normálně dokončím desku a dál ji neposlouchám. Tuhle si pouštím stále častěji. Vůbec neřeším, jestli jsou to podle definice villonské balady. Pro mě jsou to skvělé texty, ke kterým Michal Pavlíček udělal výbornou muziku.“
A jestli podle nich bude mít Sociální síť úspěch? „To je vždycky loterie. Je to moje asi dvacátá deska, ale pořád to neumím odhadnout,“ tvrdí Müller. „To není ta správná otázka pro umělce. My máme odvést, co musíme, a pak to předáme dál. Jako když vychováte dítě, které pak odejde z domova. Jak si povede? No, nějak ano,“ uzavírá Horáček.
