RECENZE: Kdepak slovenská Tučková, Vykupitel duší je jen placatý román

Slovenská autorka Iveta Pačutová debutovala vloni ve svých dvaapadesáti letech románem Vykupitel duší. Ten teď vychází i v českém překladu doprovázený mohutnou vlnou reklamy, jež v Pačutové oslavuje slovenskou Tučkovou. Nakladatel zadal překlad dokonce uznávanému akademikovi Miroslavu Zelinskému.

Iveta Pačutová se slovenským obalem své knihy | foto: www.uspesnimanazeri.sk

Přitom je to román placatý jak překynutý lívanec.

Hrdinové fungují v podivném bezčasí, vyjadřují se spisovně jak ze salonu, i když drží zrovna v ruce opratě či motyku, a jako čert kříži se vyhýbají situacím, z nichž by mohly být patrné jejich charaktery. Spolehnou se na autorčin oznamovací tón, kterým buďto předestře, jak zápletka dopadne (typově jde o větu "Toho rána spolu mluvili naposledy"), nebo před dramatem utne kapitolu a naváže o půl roku později. Když se tragédie už jen matně zrcadlí v novém životě.

V centru románu stojí bratři Imro a Matěj, jejich ženy a děti. Ve chvíli, kdy se Matějově ženě Julce narodí holčička Ida, nalezne porodní bába u jejich chalupy umírající Cikánku s novorozencem. Holčičku pojmenují Róza, na vychování si ji vezme zatím bezdětná Imrova žena Zuna.

Sága rodiny Halajů vyrůstá z blíže neurčené slovenské horské vesnice, pravděpodobně na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Muži už odcházejí do Ameriky vydělat peníze, o válce přitom ještě nikdo nemluví. Ves jako by byla uzavřeným mikrosvětem, do něhož nedoléhá nic z okolí. Nad ní se snáší fialková mlha, ve kterou se proměňuje Nikdo, tedy magická bytost, jež se stará o zpřetrhání kontaktů umírajících s tímto světem, onen Vykupitel duší.

Oddechové čtení

"Nechci, abys někam chodil v tomto nečase. Vždyť jsme sotva byli schopni se vrátit," recituje vybraně během vlastního porodu Julka, která už několikrát o dítě přišla a měla by být rozrušená, když ne bolestí, pak určitě z neobvykle silné bouře, která venku zuří.

Děti své matky samozřejmě změní, Pačutová se však opět spokojí s konstatováním. Změna není patrná v promluvách postav ani v jejich chování. Čtenáři navíc servíruje i nesrovnalosti, kterými ho mate: Ida umí krásně kreslit, portrétuje otce. Autorka píše: "Drželo je to asi jeden večer, potom na to zapomněli a nikdo se Idiným talentem už dál nezabýval."

Vykupitel duší

40 %

Autor: Iveta Pačutová

Nakladatel: Knihovnice.cz

Překlad: Miroslav Zelinský

365 stran, 399 Kč

Ale, o pár stránek dál: "O Idině talentu věděli už dávno. Od chvíle, kdy se před několika lety dostala ke kreslení, s tím nepřestala. Věnovala tomu každou volnou chvíli." A dodává, že k vyportrétování otce potřebovala pět večerů, než byla s výsledkem spokojená. Maličkosti? Právě na detailech stojí uvěřitelný příběh.

Vykupitel duší je oddechovým čtením bez větších literárních ambicí. Pro nakladatele i čtenáře by se měl stát hlavně ponaučením - ne všemu, co se odehrává v horách a popisuje osudy vyděděnců, je vhodné dát nálepku Žítkovských bohyní, popřípadě Želar.