RECENZE: Povím vám příběh Nabarveného ptáčete. Ze zákulisí preciznosti

Na rozdíl od odložené premiéry vinařské komedie 3Bobule se dokument 11 barev ptáčete do kin vydal – i navzdory současným omezením. Nasazovaly jej menší sály s kapacitou pod sto diváků. Celovečerní film o filmu Nabarvené ptáče mohl na mimořádné situaci paradoxně vydělat.

Jednak neměl žádného domácího soupeře, jednak svým způsobem zahání chmury, protože je pozitivní. Na rozdíl od hrané road movie židovského chlapce válečnou krajinou totiž nedrásá, nýbrž dokládá absolutní preciznost, která projektu Václava Marhoula vynesla mezinárodní uznání i vítěznou sbírku Českých lvů.

„Povím vám ten příběh,“ začíná vypravěč, jímž je představitel ústřední dětské role Petr Kotlár, první z jedenácti kapitol zákulisní kroniky. Píše se rok 2009, Marhoul líčí, jak se zamiloval do stejnojmenné knihy, jak k ní získal práva či jak našel klíčového hrdinu, kterého po čase vyměnil za jeho bratra.

Včetně záznamu schůzky, která odstartovala přípravy, kamerových zkoušek s Kotlárem či jeho prvního ostrého natáčení s kousající fretkou v roce 2017, dýchá z plátna vědomí výjimečnosti celého projektu, tedy i dokumentu o něm, který natočil Vojtěch Kopecký. Což však současně znamená, že svědectví o zrodu bezmála tříhodinového Nabarveného ptáčete trvá samo dvě hodiny.

Člověk smeká, když naslouchá líčení, jak dokonale starosvětskou lokaci hledali tvůrci dva roky, obdivuje pracnost i důmyslnost veškerých řemesel, ale současně se poddává dojmu, že se 11 barev ptáčete snaží vzdát hold a díky každému, kdo se ve štábu třeba jen mihl.

Úvodní ukrajinské natáčení přinese zajímavý folklorní cestopis, postupně přijdou krušné chvíle na ledu i pod ním, či chlapcova vzpoura prostřednictvím kouzelných esemesek.

11 barev ptáčete

60 %

Režie Vojtěch Kopecký, účinkují Václav Marhoul, Petr Kotlár, Vladimír Smutný

Kinobox: Přidat hodnocení

Nicméně podstatu tvoří názorný, podrobný a svou bizarností mnohdy zábavný popis „jak se to dělá“, tedy pohled do kuchyně filmařských podvodů, iluzí a triků od „zabíjení“ slepic přes hořící figuríny po útok krkavců.

Díky tomu se dokument hodí i pro školní představení, tím spíše, že v něm tvůrci malému hrdinovi donekonečna opakují „jako, jen jako, ve filmu je všecko jenom jako“. Na druhou stranu však na autenticitě klukovského líčení ubírá zjevný fakt, že průvodní text mu napsali dospělí.