Navíc budete dělat kapitána.
To bylo rozhodnutí trenérů, velice krátce jsme si o tom pohovořili. Vyplynulo to asi spíš z toho, že jsem tady jednoznačně nejstarší.
Zvyšuje céčko na dresu zodpovědnost?
Určitě. Jako jsem nepočítal s nominací, tak jsem nepočítal ani s tím céčkem. Myslel jsem, že jsou tu kluci, kteří už ho měli.
Je věk vůbec nějakým handicapem, nebo to vůbec neřešíte?
Co? Céčko?
Ne, věk.
Jo, věk! Už neslyším, to je taky věk. První příznaky. (smích) Zatím ne, ale uvidíme, jak to budu zvládat na turnaji. Jak na tom budu se silami. Ve čtyřiceti se asi těžko můžete cítit jako ve dvaceti. Zregenerovat do druhého dne stejným způsobem je taky nesmysl. To je realita. Ale v létě jsem měl dobrou možnost potrénovat, což je výsledek mých výkonů. Ne nadarmo se říká, že zima se tě zeptá, co jsi dělal v létě.
Berete nominaci jako předčasný dárek k narozeninám?
To ne, já už ty narozeniny skoro ani neslavím. Už jich bylo tolik, že je to zbytečné. Ono je to navíc pořád stejné. Ale samozřejmě jsem šťastný, je pro mě velká čest reprezentovat naši zem.
Naposledy jste český dres oblékl před patnácti lety. Tehdy jste dokonce hrál s Jágrem v lajně. Jak na to vzpomínáte?
Na spolupráci s Jardou vzpomínám hodně dobře z Pittsburghu, ale v nároďáku byl Světový pohár takový nešťastný. Na to nejsou super vzpomínky. Ale občas takový hokej je, jednou je člověk nahoře, jednou dole. Bohužel jsem tu kaňku neměl možnost napravit, protože jsem reprezentoval Kanadu na olympiádě. Z toho jsem byl hrozně zklamaný, takže jsem rád, že jsem tady aspoň dneska.
V CENTRU POZORNOSTI. Největší zájem měli novináři na srazu hokejové reprezentace o veterána Petra Nedvěda.
Vaše generace je neuvěřitelně trvanlivá, vedle vás a Jágra hraje ještě spousta dalších hokejistů v extralize. Dneska je na srazu hráč, kterému byli čtyři, když jste naposledy reprezentoval. Čím to, že jste tak dlouho vydržel?
Těžko říct, já jenom doufám, že dneska nebudu muset dělat odpoledne domácí úkoly. Co na to říct? Asi nás vyhodíte dveřma a přilezeme oknem nebo komínem. Samozřejmě že jsem rád, že se starším hráčům daří. Když se podíváte na Jardu Jágra, tak opětovně slaví velké úspěchy v NHL. Já už si připadám jako jeho fanoušek, protože ho pořád chválím. Ale je to tak. Je spousta kluků, jako Martin Straka a další, kteří pořád hrajou na top úrovni. Sám na to nemám odpověď. Asi nás to pořád baví, máme velkou motivaci a z toho vyplývají i výkony.
Nebál jste se v posledních zápasech zranění? Přišel byste o možnost reprezentovat.
Nad tím jsem nepřemýšlel. Musím říct, že jsem poslední dva tři zápasy pociťoval trochu únavu. Ale to je dáno mojí herní vytížeností. Tím si ale nestěžuju, s trenérem Kalousem se o ní hodně bavíme, mockrát strávím na ledě přes pětadvacet minut, někdy se to přehoupne i přes třicet minut, což je obrovská porce. Ale do čtvrtka, kdy hrajeme se Švédskem, je dost času, tak snad nějakou sílu naberu. A to zranění? Kdyby přišlo, tak se s tím nedá nic dělat. Samozřejmě bych byl zklamaný.
S čím vás vyprovodili spoluhráči v Liberci?
Ať jim tam nechám nějaké peníze na zápisné. Ne, hodně kluků říkalo, že se budou koukat a fandit. A abych se nevrátil s nějakou ostudou.
Nemáte před obnovenou premiérou trému?
Trému nemám, musím říct, že před zápasem nejsem nervózní. Ale kdo ví, třeba budu. Něco už jsem přece jenom odehrál. Spíš jsem natěšenej.
