Fenomén SIAL. Podívejte se na slavné návrhy libereckých architektů

Fenoménu libereckého architektonického ateliéru SIAL se věnuje nová výstava a obsáhlá publikace. Mapuje známé, ale i nerealizované stavby nebo ty, které vznikly v západní Evropě.

Bouda na Sněžce Z návrhu architektů SIAL Jiřího Suchomela a Karla Novotného vzešla i nikdy nepostavená Česká bouda na Sněžce | foto: Vizualizace: SIAL

Víte, že jste se mohli na nejvyšším kopci země schovat do České boudy, kterou navrhl architektonický ateliér SIAL? Nebo že kino Máj v Doksech vyprojektoval Karel Hubáček? Na nerealizované či méně známé projekty, stejně jako ty nejslavnější stavby navštěvované miliony lidí a rozeseté v tuzemsku i v zahraničí nyní představuje první ucelená výstava o fenoménu jménem SIAL.

Přestože výstava o věhlasném libereckém ateliéru začala v Olomouci, do Liberce se dostane také. "Stejně jako v jiných městech ČR fenomén SIAL jsme chtěli představit komplexně, od počátku na konci padesátých let, kdy do Liberce přišel Karel Hubáček a další architekti, až do konce osmdesátých let. Chtěli jsme ilustrovat typická témata i změnu myšlení u architektů celého SIAL v průběhu třiceti let," zhodnotil Jakub Potůček, jeden z autorů výstavy, kterou uspořádalo Muzeum umění Olomouc.

Interiér restaurace libereckého hotelu Ještěd (70. léta)

Celkem 25 klíčových projektů staveb dokumentuje výstava na 33 velkoformátových panelech. Návštěvníci uvidí čtyřicet originálních plánů. Kromě nejvěhlasnějších staveb, jako jsou vysílač na Ještědu, obchodní dům Máj, si mohou lidé prohlédnout třeba i nikdy nerealizovaný projekt České boudy na Sněžce.

Na výstavě jsou představeny také projekty vyprojektované třeba pro západní Berlín. Výstava rovněž zmiňuje velké urbanistické soutěže pro západní Evropu, kterých se SIAL účastnil a obsazoval přední místa.

ATELIÉR SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec)

Počátky ateliéru tkví už v 50. letech, kdy se v tehdejším Stavoprojektu zformovala skupina architektů a konstruktérů. Vůdčími osobnostmi byli Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda. Projekty Sialu posbíraly v 70. a 80. letech řadu cen a čestných uznání. Ateliér se úspěšně prosazuje i v současné době.

Výstava zároveň přiblíží biografická data architektů, o kterých se autoři domnívají, že jsou pro SIAL nejdůležitější. Kromě Karla Hubáčka je to například Miroslav Masák, Otakar Binar, Jiří Suchomel či Jiří Špikla.
Autoři chtějí výstavu představit i v zahraničí.

"Uvažujeme o Berlínu, Vídni, Londýně nebo Wroclavi. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla uskupení SIAL věnována velká pozornost ve všech předních západoevropských architektonických časopisech," řekl Potůček.

Koncertní síň v Teplicích (1978-1986)

Současně ve spolupráci s pražským nakladatelstvím Arbor Vitae vydalo Muzeum umění Olomouc publikaci lapidárně nazvanou SIAL. Nápad na její vydání a uspořádání výstavy vznikl podle Potůčka už před dvěma lety.

"Komplexní tvorbě ateliéru SIAL nebyla doposud věnována žádná publikace. Ty, které v minulých letech vznikly, se vždy zabývaly určitým tématem. A sice obdobím na přelomu šedesátých až sedmdesátých let," zmínil Jakub Potůček.

Divadlo Husa na provázku - Brno (1986 -1993)

A v čem spočívá zásadní přínos uskupení SIAL pro českou architekturu 20. století? "Netkví jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly či přímo byly v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního a svobodomyslného prostředí, zaštiťovaného osobností Karla Hubáčka," vysvětlil autor koncepce výstavy Rostislav Švácha.

Právě stavba Hubáčkova hotelu a vysílače na Ještědu vzbudila pozornost mezi mladými domácími architekty. To vedlo v roce 1969 k založení Školky SIAL. Měla hledat pro mladé talenty vhodné úkoly, které tříbí jejich profesionalitu.

VYBRALI SI NÁS JAKO REPREZENTANTA ČESKÉ ARCHITEKTURY

Spoluzakladatel architektonického ateliéru SIAL Miroslav Masák si více než jednotlivých staveb cení ateliéru jako takového. Jeho důrazu na to, co je v architektuře podstatné.

Proč vznikla první výstava mapující komplexně liberecký ateliér SIAL v Olomouci, a ne v Liberci?
Iniciativa přišla z Olomouce a Prahy. My jsme asi před deseti lety chtěli podobnou výstavu uspořádat v pražském Veletržním paláci, ale tak dlouho jsme se dohadovali, jak by měla vypadat, až z ní sešlo. Renomé olomouckého muzea je mimořádně vysoké a nás může těšit, že si vybralo právě SIAL jako reprezentanta české architektury poválečného období. Jistě k tomu přispěl i mezinárodní ohlas naší práce. Byl a je takový, jakého se jiným československým ateliérům nedostalo.

Podle jakého klíče byly vystavené návrhy vybírány?
Expozice i hezká kniha, která byla k výstavě vydána, jsou traktovány do tří dekád, do období 60., 70. a 80. let minulého století. Každé období je představeno asi osmi nejzajímavějšími architektonickými koncepty, bez ohledu na to, zda byly realizovány nebo ne. O tom, co je "to zajímavé", rozhodovala skupinka složená ze zástupců Akademie věd, Muzea umění a našeho bývalého ateliéru.

Jaké stavby si nejvíc ceníte?
Víc si cením vlastní existence ateliéru. Jeho zájmu o veřejný prostor, jeho víry v pozitivní smysl harmonického prostředí a jeho důrazu na to, co je v architektuře podstatné. Tedy cílevědomého hledání neotřelého konceptu, myšlenky a také respektu k profesní odpovědnosti.