Tradiční řešení tady nehledejte. Není tu jediná skříň na oblečení, ba ani klasická kuchyňská linka. Tak nějak vše ladí s přístupem k životu, který razí spoluautor domu, liberecký architekt Petr Stolín.
"Měl by tu být obývák, ale je z toho pracovna. Naším způsobem života je totiž pracovat a žít v práci, a tak mi to vyhovuje," vysvětluje využití největší místnosti v prvním patře domu, která slouží jako ateliér.
Nad rozloženými výkresy a počítači visí obří černobílá fotografie Ještědu od kamaráda fotografa Jiřího Jiroutka. Je tu třeba také trojrozměrný model domu se zakreslenými kótami. V rohu stojí profesionální kávovar a vedle mlýnek, stejný profesionál. Před chvílí vykouzlili malinké piccolo.
"Měl by tu být obývák, ale je z toho pracovna. Naším způsobem života je totiž pracovat a žít v práci, a tak mi to vyhovuje," vysvětluje využití největší místnosti v prvním patře domu architekt Petr Stolín
Vedle je nerezová kuchyňská deska a elektrický vařič se dvěma plotýnkami. Stůl slouží jako jídelní i jednací. U něj čtyřicet let stará židle, o které architekt tvrdí, že lepší nikdy neměl. "Bezvadně se na ní sedí, tak proč ji vyhazovat?"
"Snažím se co nejjednodušeji řešit celý způsob života. Moc toho nepotřebuju, ale bez dobré kafemašiny bych se obešel těžko. Kávy tady za měsíc při práci spotřebujeme tak tři kila," vysvětluje svoji filozofii.
Pohled přitáhne i zlatá profilovaná váza z 60. let s uschlými bodláky. "Podařilo se mi ji sehnat od jednoho člověka, od kterého jsem kupovala nábytek. Rád se jí zbavil. Já mám zase radost, že můžu vdechnout život věcem, co už nejsou k potřebě, a třeba je najdu i na staveništi. Ke každému předmětu se tady váže nějaký příběh," vysvětluje kolegyně architektka Alena Mičeková.
Přestože je v celém domě jen minimum nábytku, to málo pochází téměř výhradně z IKEA. Zbytek tvoří originální retrokousky
V domě se pracuje i bydlí
Díky netradičně vyprojektované dispozici ateliéru se můžou obývat i dva ze tří dalších pokojů. Je to často jednodušší řešení, než večer po skončení práce zdlouhavě dojíždět na opačný konec Liberce.
Pokoje byly ostatně původně vyprojektovány pro klienty firmy sídlící v přízemí, nyní je mohou příležitostně využívat členové architektonického týmu. Lidé tu mohou bydlet, aniž se musí nějak potkávat.
V ateliéru jsou dvě koupelny i tři záchody. Do pokojů se vchází z chodby, ale také ze zavěšeného ocelového balkonu, který celou stavbu obtáčí. Připomíná moderní pavlač. Nebo třeba palubu lodi.
Žádné zbytečnosti. Architekt tvrdí, že se snaží žít co nejúsporněji a nehromadit věci
"Celý barák svítí, opravdu působí jako loď. Říkáme mu hausbót. Spoustu myšlenek, které by ten parník podpořilo, už pan profesor Sedláček neuskutečnil, ale i tak si myslím, že to dost evokuje loď," směje se Petr Stolín. Profesor Sedláček byl totiž původně autorem návrhu, ale v průběhu stavby zemřel a architekt Stolín pak dům dokončil.
Autor dům odvážně umístil do lokality, která je na první pohled bezvýznamná a pro řadu lidí nepřijatelná. Stojí vlastně v průmyslové zóně.
Z pohledu od silnice ho zakrývá nevzhledná ocelová hala, jedna ostatně stávala i namístě budoucí stavby roku. Tvůrce objevil kouzlo řeky a zeleň, která z druhého břehu celý tok obklopuje.
Denní světlo je i v koupelně
"Mám dojem, že to bylo i jedno z kritérií toho ocenění. Je to průmyslová zóna a přitom je využito absolutních kvalit, které doposud nikdo neobjevil. Mám pocit, že to může být i začátek dalšího následování," soudí architekt.
Pohled z balkonu na straně přiléhající k řece nabízí uklidňující pohled na tekoucí vodu, upravený břeh Nisy a stromy. Zeleně si mohou obyvatelé domu dosyta užívat i na střeše.
Slouží totiž jako rozlehlá terasa porostlá travou a rákosím. Vchod na ni je přímo z ateliéru. Dá se na ni dostat také schodištěm z přízemí. Na zajímavosti dodává terase stříbřitý artefakt, který je zbytkem z výtvarného díla bratří Stolínů.
"Terasu využíváme pořád. Je to vlastně další obývák, jen tu rostou luční květy a tráva. Vytvořili jsme tu přírodní koutek a oddělili jsme se od toho vedlejšího průmyslu. Je tu pro nás oáza klidu," podtrhl architekt.
Staré a nové. Dům je ukázkou, že staré věci mohou ladit s moderními. Například zrcadlo v historickém rámu s minimalistickou koupelnou
Beton a kovové dveře
Dům působí díky obkladu ze sibiřského modřínu přírodně i navenek. "Toto dřevo je schopno existovat bez nátěru. Má zároveň normální vlastnosti. Stárne a přirozenou cestou bude šednout a měnit se. Nakonec bude skoro černé. Pořád to nějak žije."
Architekt si uvědomuje, že většina lidí by se ve svém bytě nesmířila s betonovými stropy či stěnami. Přesto je podle autora beton sám o sobě dostatečně příjemný povrch, který už nepotřebuje žádnou další úpravu. Jako těžko následovatelné by také třeba mohly působit kovové dveře bez nátěru či obložení. Obojí v domě najdete.
"Trend použití pohledových betonů začali používat už v šedesátých letech Finové, postavili na tom krásu architektury. Šlo o spojení dřevo, beton, kov a najednou to bylo krásné. Tady to trochu naráží na přemýšlení lidí, myslí si, že beton je něco špatného. Setkáváme se s tím v podstatě na všech stavbách," vysvětluje architekt.
V rohu stojí profesionální kávovar a vedle mlýnek, stejný profesionál. Kávy tady za měsíc při práci spotřebují tři kila
Na co v domě určitě nenatrefíte, jsou zbytečné věci. Obyvatel domu totiž razí teorii, že volné místnosti jen nabádají člověka k jejich hromadění. "Je to problém toho zaběhaného systému. Myslím, že na tom má hodně podíl socialismus, lidi museli pořád něco shánět. A když to sehnali, tak jim bylo líto se těch starých věcí zbavit. Sám mám s mnohými věcmi problém je vyhodit," říká architekt a dodává: "Snažím se žít co nejúsporněji a dělat i architekturu tímto stylem. Zkouším přesvědčovat lidi, aby i oni žili úsporně."
Přestože je v celém domě jen minimum nábytku, to málo pochází téměř výhradně z IKEA. Zbytek tvoří originální retrokousky. V ložnici stačí systém polic bez problémů k uložení hi-fi soupravy i knih. Skříně nahrazují pojízdné věšáky.
"Celá IKEA má chytrou myšlenku a tvrdím, že se spousta věcí dá výborně použít. Říkáme to i investorům. Oni ale často cítí, že to je něco méněcenného. Že to neodpovídá jejich úrovni. Ale pokud se to líbí a je to funkční, tak proč to nepoužít?" míní architekt.
