NBA Live 10 vymetá palubovku zase o chlup lépe

Série NBA je tu s námi již několik let každou sezónu podobně jako fotbalové a hokejové hry. Přesto ale i letos dokázal nový díl přinést několik dílčích vylepšení, kvůli nimž po něm opět sáhne nejeden fanoušek virtuálního basketbalu.

NBA Live 10

Na rozdíl od komet, které platí licenci svým hvězdám jen tajícím ledem, Electronic Arts platí majitelům licencí populárních sportů hezky v dolarech, takže se musí jinak otáčet: oběh nesmí trvat déle než rok, i kdyby slovy klasika na chleba nebylo.

První, co hráče udeří do očí a příznivě naladí na další, je grafika. Vše je opět o chlup lesklejší a zářivější, detaily detailnější, pohyby postav plynulejší. Máme tím na mysli především návaznost animací jednotlivých pohybů, což je přese všechen pokrok hardwaru tradiční Achillova pata sportovních her.

Ke střelbě potřebujete jen tlačítko a levou analogovou páčku, jíž realisticky míříte na koš.

I v nejnovější NBA jsou přechody mezi jednotlivými animacemi stále zřetelné, ale míra plynulosti už je na velmi uspokojivé úrovni. A je rovněž třeba uznat, že ruce držící joypad chtějí často po svých virtuálních svěřencích nemožné: fyzikálně i anatomicky.

Příjemné je, že v EA nelenili a vylepšili dokonce i diváky, kteří jsou o dost méně papundekloví než obvykle. Úplně dokonalé to není, ale je jasné, že se v této generaci konzolí stěží dočkáme tisíců diváků v kvalitě hvězd zápasu. I zvukově je divácká kulisa solidní.

Bohužel se totéž nedá říci o tradičně slabých komentátorech, kteří do jinak chvályhodné snahy o iluzi televizního přenosu se vším všudy dvakrát nezapadají. A to jak kvalitou zvuku, tak především slova a celkového náboje projevu. Ač herní dabing dělá velké pokroky, na komentátorech virtuálních sportů se to příliš neprojevuje. Asi nebude zrovna snadné vyburcovat v sobě nad videohrou stejné vzrušení jako v pravé aréně, ale profesionál by se podle našeho názoru mohl více snažit.

Základnou, z níž po vyvolání menu vyrážíme do jednotlivých herních režimů, je až poněkud komicky luxusní tréninkový "Hangár", kde si lze vyzkoušet základy ovládání, zakličkovat si po palubovce a nasázet libovolné množství košů. V té souvislosti trochu zamrzí, že se po výuce musíte vysloveně pídit, ve zmíněné úvodní tělocvičně konkrétně mezi náhodně generovanými a na obrazovce krátce setrvávajícími tipy, takže nutnou záchranou pro nováčky je papírový manuál.

Ovládání samo ovšem nijak komplikované není, ba ve srovnání s minulostí je dále zjednodušené, což hře ve výsledku kupodivu stále svědčí. Nejenže netrpí věrohodnost, ale rostoucí spád ji naopak posiluje, aniž by současně hrozil pocit třeskuté arkády pro nejmladší.

Například ke střelbě potřebujete jen tlačítko a levou analogovou páčku, jíž realisticky míříte na koš. Pokročilejší ale ve spolupráci s tlačítkem R2 i určují, jakým způsobem se borec pokusí skórovat. Příkladně jednoduchým způsobem je tak zajištěna značná variabilita výsledku i prostor pro objevování a pilování nových vychytávek.

Velkým kladem je značná šíře dostupných nastaven.

Přestože se rovněž zlepšila inteligence virtuálních soupeřů, takže i zkušení hráči musí zapomenout na navyklé triky a hledat nové skuliny v programu, ani na vyšších obtížnostech není skórování nic dvakrát obtížného. Náročnější je to s obranou, jež vyžaduje trochu cviku, zvlášť když si přičteme náramnou přísnost sudích. Ale basketbal je jednou bezkontaktní sport a určitý pocit nespravedlnosti včetně němých námitek, že jste šli jen po míči, pouze doplňují iluzi reality, k níž takové momenty patří.

Základem a kostrou hry je předchozí ročník, nicméně výrobce se vskutku nesnažil šetřit na pracovních hodinách. Změny se dotkly téměř všeho, s čím se setkáte, a v podstatě nás nenapadá žádná změna k horšímu. Počet herních režimů o poznání klesl, ale žádný opravdu zásadní nechybí: kompletní sezóna, playoff, rychlá hra, manažerský mód, vše je na svém místě.

I tak se navíc některé módy zdají být spíše do počtu. Například si kromě týmů NBA můžete v režimu FIBA World Championship zahrát i se čtyřiadvaceti mančafty národními, avšak ve výsledku jde o navlas stejnou záležitost, jako s týmy NBA. A ke všemu sice v nabídce najdete i Angolu a Írán, ale náš vlastní národní výběr ani omylem. To ale na druhou stranu asi jen málokoho překvapí.

Velkým kladem je značná šíře dostupných nastavení, umožňující ušít si hru svým schopnostem a možnostem, časovým i nervovým, přesně na míru. Lze nastavit výkonnost obou soupeřů zvlášť, míru projevů únavy, ale i třeba procento úspěšnosti při zakončování i obraně. Rovněž i v průběhu zápasu lze měnit některá nastavení herní taktiky, což je duchaplně ztvárněno jako trenérovy pokyny hráčům.

Pochopitelně nemůže scházet už minulým dílem prověřená takzvaná "Dynamická DNA" hráčů. V praxi jde o internetové propojení hry s reálnou NBA: statistiky hráčů od úrazů po zařazování na soupisky se periodicky aktualizují a promítají i do digitálního světa, tentokrát dokonce denně. Spíše efektní než efektivně hratelnost zvedající vychytávka, ale pro pocit autenticity dělá své.

V rámci "Dynamické sezóny" si pak můžete zopakovat jakýkoli skutečně odehraný zápas sezóny v tom nejrealističtějším nastavení parametrů, jaké si lze představit. S trochou snahy ale pochopitelně rozdrtíte "dynamické" soupeře i s posledním týmem tabulky.

Soundtrack aneb: hiphop koši vládne

88 Keys - Wake Up Calls, Afrika Bambaataa - Zulu! (We Don't Stop Yawl), B.o.B. – Champion, Beastie Boys - Pop Your Balloon, David Banner & GQ - S.P.I.T., De La Soul - La La La, Dead Prez - Still Bigga Than, Embassy Music Board – Overtime, Grand Puba - Get It, Laza - Crank It Up, Matt & Kim - Daylight (Troublemaker Remix), Matt & Kim – Daylight, Mick Boogie - Class of Our Own, Mickey Factz & B.o.B. - Mind Got Blown, Mos Def - History, Murs - We Ballin', Pete Rock - When I Need It, Reflection Internal - Get Lite, Rye Rye - Get Like This, Snoop Dogg - Lodi Dodi, Wale - World Tour, Wyclef Jean - Ballin', Xzibit – Fanatic, Young Dre the Truth & 2Pac - All Eyez On Me (The Truth), Zion I – Go Hard

Po síti si to též můžete rozdat s živými soupeři z celého světa v režimu Adidas Live Run. Zúčastnit se může až deset hráčů, tedy pět na pět, a týmy lze vytvářet a pěstovat jejich souhru obdobným způsobem jako v tradičních herních klanech. Ke hře ochotných větších i menších borců je dost a vše funguje bez problémů, takže komu by něco na umělé inteligenci nesedlo, má tentokrát se živými protivníky možnost plné satisfakce.

Celkově tedy můžeme převážně jen chválit. V zásadě nám kromě tradičních výtek směrem k nemastným neslaným komentátorům nejvíce vadilo, že hra je i se vším svým leskem, tetováním, potem a vůbec akurátností v každém směru přece jen odtažitější a doslova chladnější, než by asi pulsující basketbal měl být.

Trochu připomíná listování propagačním prospektem NBA na křídovém papíře: podstatný kus života té kráse chybí. Přesto lidé z kanadské pobočky EA odvedli bezesporu velmi kvalitní práci a jejich výtvor si úspěch zaslouží.