David Suchařípa se v roli vojevůdce rozervaného mezi politickou povinnost a lásku k egyptské královně nepotkává se Shakespearem poprvé. "Je to už můj druhý Shakespeare, kde se podobný konflikt, tedy jakási konfrontace Východu a Západu, objevuje. V Komedii omylů jsem v létě na Pražském hradě řešil něco podobného, byť na úrovni komedie a nikoli tragédie," říká.
Vztah Antonia a Kleopatry je osudový. Přesto je, jak píše překladatel a režisér představení Jiří Josek, věcí veřejnou.
Veřejnou možná, ale rozhodně ne věcí politickou. Politickým rozhodnutím byl sňatek Marka Antonia a Octavie. Tu se mohl naučit milovat, ale žádná vášeň, žádná osudovost v tom nikdy být nemohla. Tohle jsem původně nechtěl prozradit, ale už od doby filmu Kleopatra s Richardem Burtonem a Elizabeth Taylorovou je ten příběh notoricky známý, alespoň tedy střední a starší generaci diváků. Vlastně jedinou politickou chybou, kterou kdy Antonius udělal, byla právě láska ke Kleopatře, láska až za hrob. Ta velká osudová láska.
Jaká je spolupráce s Jiřím Joskem, který má Shakespeara v krvi?
Úžasná. Mám rád jako shakespearovského překladatele jak jeho, tak Martina Hilského. S oběma jsem měl možnost pracovat a těžko říct, který je větší mistr. Navíc Shakespeara miluju už od puberty a zatím ho u mě nikdo nepředčil, snad možná jen vzdáleně podobně mám rád ruské klasiky. Jiří Josek jako režisér je pak submisivní perfekcionista, který miluje herce. A herci jsou mu za to vděční.
Řím a Egypt jsou výzvou hlavně pro výpravu. Jaká bude v Řeznické?
Máme v Divadle v Řeznické menší scénu, než bychom rádi. Navíc je příliš hranatá a příliš špičatá, slouží jako postel, stůl i bitevní pole v jednom. Což však nakonec vůbec není na škodu, překonáváním překážek na scéně vzniká řada dobrých divadelních situací. Autorem scény i kostýmů je divadelní matador Jan Dušek. Navrhl mi tak úžasné boty, že to celé představení téměř odehrají za mě.
