Statistici v dokumentu srovnávali náklady na typizované dopravní stavby v jednotlivých zemích Evropské unie a zjišťovali, jak se jejich relativní cena liší oproti jiným typům staveb.
Zatímco v západní Evropě se ceny bytů i ceny silnic drží zhruba o stejné procento nad evropským průměrem, na východě se jejich vzdálenost od průměru značně rozchází. Na bytech, které zpravidla platí soukromí investoři, dokážou středo- a východoevropští stavitelé ušetřit oproti svým západoevropským kolegům klidně polovinu nákladů.
Zato u dopravních staveb, do nichž tečou peníze z veřejných rozpočtů, se jim to příliš nedaří a pod průměr se dostávají jen těsně. Vůbec nejvýraznější rozdíl je v Rumunsku, Česko je mezi zeměmi Unie na nelichotivém šestém místě.
"Fungování státní správy má daleko k efektivní organizaci," říká Jiří Rusnok, ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády, která na srovnání ve své závěrečné zprávě upozornila.
Podle ekonoma Pavla Kohouta je velmi pravděpodobné, že v dopravních stavbách existuje určitý provizní mechanismus, který je prodražuje. Přímé důkazy o korupci zatím nikdo nemá. To, že ne všechno je v pořádku, ukazuje řada dopravních zakázek.
Například nedávná soutěž na opravu železničního mostu v Kolíně za více než miliardu korun přilákala jen dva zájemce. Podobné je to i u dalších velkých staveb, často se také velké firmy sdruží do konsorcií. Pak se při zakázce dostane na všechny.
Němci staví levněji
Kartelem zavánějící postupy českých stavbařů pocítila i ředitelka brněnského Masarykova okruhu Ivana Ulmanová. Když předloni plánovali v Brně generální opravu, oslovili velké stavební firmy. Všechny nacenily rekonstrukci pětikilometrové trati na více než 200 milionů korun a o ceně odmítaly debatovat. Nakonec dostal okruh nový povrch za cenu o čtvrtinu nižší.
"Po zkušenosti s českými podniky jsme práci zadali pobočce německé stavební firmy F. Kirchhoff," popisuje šéfka okruhu Ivana Ulmanová.
Rozdělovači peněz na dopravu i stavební firmy dokument odmítají.
"Nechce se mi věřit, že by v případě nadhodnocených staveb nějací konkurenti nepřišli a nepřihlásili se s nižší cenou," říká ministr dopravy Gustáv Slamečka.
Šéf Ředitelství silnic a dálnic Alfred Brunclík si zase pochvaluje vypisování více soutěží najednou. Řada firem přitom nemá dostatečné kapacity, aby se stihla do více tendrů přihlásit a úřad pak vybírá z méně nabídek.
Doprava je navíc pro stavbaře momentálně nejlepším byznysem.
Ukazují to třeba výsledky jedné z největších firem v oboru – Skansky – za uplynulý rok.
Zatímco Skanska CS, která se zabývá hlavně pozemními stavbami (např. byty či kancelářemi, pozn. red.), skončila ve ztrátě, Skanska DS orientující se na silnice a železnice vydělala přes miliardu.
Podle prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václava Matyáše nejsou ceny stavebních prací v Česku vyšší, jen musí stát utrácet v porovnání s jinými zeměmi více například kvůli technickým normám nebo požadavkům ekologů.
Podle lidí z NERV by bylo řešením třeba posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, aby mohl zjištěná pochybení i pokutovat.
"Jsme jediná země Evropské unie, kde nejvyšší kontrolní instituce kontroluje pouze státní majetek, nikoli majetek veřejný," říká mluvčí NKÚ Radka Burketová.
Novela zákona o NKÚ, která to má umožnit, však leží ve Sněmovně bez zájmu poslanců už dva roky.
