Marhoul o „lvích“ nominacích: Vypnul jsem mobil, abych se nenervoval

Václav Marhoul, režisér filmu Tobruk, jednoho z favoritů Českých lvů, vyměnil nominační večer za ples v Liberci. Na plnou Lucernu neměl nervy. "Musel jsem vypnout mobil a nic nevědět, jinak bych se složil. Tobruk je pro mě příliš osobní záležitost," přiznal filmař, který měl v den nominací narozeniny.

Který z filmů z hlavní trojice nominovaných berete jako největšího soupeře?
Zbylé dva. Nic jiného říct nemůžu, letos jsem totiž neviděl jediný český film. Když děláte na svém projektu, nemáte čas, ale hlavně ani chuť sledovat cokoli jiného. Tedy alespoň pokud jste do toho, co děláte, tak ponoření jako já.

Takže jste coby akademik ani nehlasoval?
Nehlasoval, na to jsem příliš zodpovědný.

Váš kolega, režisér Bohdan Sláma, mluví v podobném duchu. Akademie se prý nestará o to, aby měli její členové možnost vidět, o čem rozhodují.
To si zase nemyslím. Akademie pořádá speciální projekce všech českých filmů. Chce to jen čas. U některých filmů navíc verze, která by se dala rozesílat, neexistuje: to je nevýhoda titulů, které šly do kin na podzim a v zimě. Tobruk je jedním z nich, na DVD jsme začali pracovat až v prosinci. Takže i tahle mince má dvě strany.

Rozhovor s Bohdanem Slámou čtěte zde

Napadá vás jméno, které vám v nominacích chybělo?
Zůstanu-li u Tobruku, mrzelo mě hlavně to, že se nedostalo na herce. Odvedli úžasnou práci, nemluvě o tom, že ve velmi nestandardních podmínkách, a ocenění by si zasloužili. Nejvíc líto mi to bylo hlavně za Roberta Nebřenského nebo Jana Medunu. Jde ale spíš jen o takový pocit obecného charakteru, jinak jsem hlavně šokovaný a překvapený a šťastný jako blecha. Že nominují kameramana Vladimíra Smutného, v to jsem doufal. Další nominace zůstávaly spíše za hranicí snu. Ale že bych se dočkal i já osobně? To už by bylo moc i na ten sen.

Postrádáte Plyšového lva?
Když jsem tak o tom přemýšlel, říkal jsem si, že pokud půjde výhradně o cenu novinářů, nemám problém, ať ji klidně udělují dál. Ostatně v Hollywoodu taky rozdávají svoje Maliny. Ale pravdou je, že mám dodnes před očima zdrceného Zdeňka Tyce, který plyšáka dostal za film Už, a to mi přišlo opravdu zlé. Zrovna ten rok se urodily mnohem nepovedenější filmy, Už žádný propadák nebyl. Takže osobně mi Plyšový lev nechybí ani trochu.

Co teď čeká Tobruk?
V únoru jsme vstoupili na evropský trh v rámci Berlinale, což byla hodně důležitá událost. Zároveň ale pracujeme na DVD a to bych opravdu rád vypiplal. Plánujeme vydat dvoudiskovou verzi, jeden disk věnovaný pouze bonusům: Tobruk je projekt, který si o to přímo říká. Otázkou je, jestli to stihnu, a také to, kolik prostředků na takový projekt seženu, není to levná záležitost.

Opravdu jste se o nominacích dozvěděl až následující den?
Opravdu. Vypnul jsem si mobil, abych se nenervoval. A šli jsme s manželkou na ples v Liberci. Ráno mi paměť na mobilu zahltily blahopřejné esemesky, tři hodiny jsem nedělal nic jiného, než že jsem na ně odpovídal - měl jsem totiž ještě ke všemu narozeniny. Lepší dárek jsem nemohl dostat.

Na hlavní večer přijdete?
Ten už si ujít nenechám. Já jsem v Lucerně nebyl, protože bych to opravdu nervově neunesl, k Tobruku mě pojí příliš úzká vazba. Když už ale máme nominace, můžu být klidný - i kdybychom nevyhráli nic, tohle mi ke štěstí stačí. Hlavní večer si půjdu užít.

Rozhovory s kandidáty na Českého lva

Server iDNES.cz připravil rozhovory se všemi třemi režiséry, jejichž filmy jsou nominované na Českého lva v kategorii Nejlepší film.

V úterý jsme přinesli rozhovor s Bohdanem Slámou, autorem poetického Venkovského učitele, v němž titulní roli dostal Pavel Liška.

Ve čtvrtek přijde na řadu Petr Zelenka, nominovaný za svéráznou adaptaci Dostojevského hry Karamazovi, která je po nominačním večeru největším favoritem na ceny.