Další růst firmy vyžaduje investice, na které stávající majitelé nemají. Také se může stát, že ti, co firmu rozjížděli a vypiplávali, už začínají trpět pocity vyhoření a stagnace a místo boje s úřednickou mašinérií finančních, živnostenských a dalších úřadů a se stále dravější konkurencí sní o „podnikatelském důchodu“ nebo o tom, že rozjedou zase něco nového. Řešením může být prodej firmy.
Zlatou žílu, nebo černou díru?
Čas, kdy se firmě daří, je samozřejmě nejvhodnějším obdobím, kdy začít přemýšlet o jejím prodeji – krachující podnik bez zákazníků, bez příjmů a plný dluhů nebývá příliš lákavým zbožím. „Nejvhodnější je uvažovat o prodeji v situaci, když je firma v dobré ekonomické kondici, s rostoucími tržbami i ziskem a dobrým potenciálem pro další expanzi,“ potvrzuje Jaroslav Kalina, jednatel Sdružení ProFirm.cz.
„Samozřejmě, že nejlepším časem pro prodej je období růstu všech základních ekonomických parametrů,“ souhlasí Vladimír Erben ze společnosti Omega. „Pokud firmě například v posledních letech klesl obrat i zisk, investoři to vnímají negativně a vždy to má dopad na cenu společnost,“ dodává.
Nicméně i podnik, který má dobu své největší slávy již za sebou, nemusí být úplně neprodejným zbožím – dokonce i tehdy, když už není jen na ústupu z někdejších pozic, ale přímo v úpadku. „Může být zajímavý především tehdy, pokud firma vlastní nějaká vhodná jiná aktiva, která může nabídnout. Těmi jsou třeba patenty, nemovitosti, stroje a zařízení , know-how a podobně,“ uvádí Martin Halaš ze společnosti Absolutno.
Otázkou je, kolik se za ně podaří jeho majiteli dostat. „Jak v obchodě obecně platí, prodejné je vše, záleží jen na ceně – ani prodej firem není v tomto ohledu výjimkou,“ míní Martin Dvořák z agentury Trh firem. „Prodej krachujícího podniku je jasný případ prodeje pod tlakem, kde vyjednávací pozice kupujícího je dominující, a tomu budou odpovídat i dosažitelné podmínky,“ dodává. V řadě případů prodejů krachujících podniků je za prodejem spíš zoufalá snaha získat z nepovedeného podnikání aspoň něco.
„Pokud je podnik před krachem, je prodej obtížný a zpravidla se jedná spíš o prodej majetku podniku,“ potvrzuje Jaroslav Kalina, obchodní manažer Sdružení ProFirm.cz. Nicméně mohou být i výjimky. „Je to velmi individuální,“ tvrdí Martin Dvořák z agentury Trh firem.
Pro ilustraci uvádí dva modelové příklady: Firma A se potácí v problémech vyvolaných například nepromyšlenou investicí, která odčerpala provozní prostředky, firma nemá na úhradu běžných závazků, ale působí na zajímavém trhu a její ziskový potenciál je velký.
Druhým příkladem je firma B, která působí na trhu, kde již proběhla konsolidace a její vedení „promeškalo“ svůj čas. Navíc odešla většina kvalitních zaměstnanců. „U firmy A lze očekávat zájem a možná i soupeření nabídek finančních investorů, u firmy B spíše likvidátorů,“ konstatuje Dvořák.
Podle Vladimíra Erbena ze společnosti Omega jsou však dnes již prodeje krachujících podniků poměrně vzácné a hodně obtížné. „Naše společnost se zabývá bankroty podniků od roku 1994, máme bohaté zkušenosti jak s likvidacemi, tak s konkurzy. Na základě těchto zkušeností se domnívám, že v současné době je to věc velmi vzácná, mnohdy spojená i s případnou trestnou činností, a velmi obtížná,“ tvrdí.
Tak za kolik?
Cena, kterou může podnikatel za svou firmu utržit, závisí na řadě faktorů. „U prodeje firmy provozující tři maloobchody potravin a u výrobní společnosti s ročním ziskem 100 milionů korun se budou intervaly prodejních cen lišit třeba tisícinásobně,“ uvádí Martin Dvořák z agentury Trh firem. Podle Martina Halaše, jednatele společnosti Absolutno, se ceny firem, které jsou v současné době „k mání“ na trhu, pohybují od pěti do 70 milionů, Vladimír Erben ze společnosti Omega udává horní cenovou hranici firem, jejichž prodeje společnost zprostředkovává, až sto milionů.
Ne každý má šanci dosáhnout na tak vysoké sumy. Mnozí na ně ale přesto pomýšlejí – podle odborníků na prodeje firem mají čeští podnikatelé o hodnotě svých podniků často dost přemrštěné představy. „V českých podmínkách se setkáváme spíše s opačným problémem, než že by podnikatelé ,dávali‘ svoje firmy příliš lacino. Naopak si často kladou cenové požadavky znemožňující realizaci prodeje,“ potvrzuje Jaroslav Kalina, obchodní manažer Sdružení ProFirm.cz.
„Hodnotu firmy určuje mnoho vzájemně působících faktorů, v zásadě se však odvíjí od očekávané ziskové schopnosti firmy v dohledné budoucnosti a od její majetkové podstaty,“ uvádí Martin Dvořák z agentury Trh firem. „Na cestě od domnělé hodnoty k reálně dosažené ceně prodeje vystupují přirozeně faktory týkající se vyjednávací pozice a vyjednávací schopnosti obou stran,“ dodává.
Nástrojů na to, jak stanovit cenu firmy, je více. „Vlastní představa o ceně, srovnatelná transakce s obdobnou společností, discounted cash flow, setkáváme se například i s cenou za firmu, která se odvíjí od x násobku ročního zisku společnosti,“ vyjmenovává Martin Halaš, jednatel společnosti Absolutno.
O ceně nebo o přijatelném cenovém intervalu by si měl majitel firmy udělat jasnou představu ještě dříve, než začne se samotným prodejem. „Měla by být reálná a obhajitelná kvalitními ekonomickými argumenty, a nikoliv pocity, například ,do firmy jsem investoval deset let života‘. Měl by pochopit pohled investora, kterého zajímá ,co bude, než co bylo a je‘ a na případ bude nahlížet skrze pojmy návratnost, potenciál růstu, synergický efekt a podobně,“ upozorňuje Dvořák. „Obecně v tomto bohužel drtivě převažují nereálná očekávání majitelů firem,“ podotýká.
Ten, kdo chce firmu prodat, se musí připravit na to, že to většinou nebývá nijak rychlá záležitost – od rozhodnutí o prodeji do samotného převodu často uplyne několik let, během kterých často musí prodávající značně slevit z původních představ o ceně, již za svůj podnik dostane. Musí se také připravit na to, že si ho zájemce o koupi firmy důkladně „proklepnou“ – nikdo nechce zaplatit několik milionů za prosperující podnik a pak zjistit, že ve skutečnosti koupil zkrachovalé trosky.
„Kupující vždy podstupuje jisté riziko. To se snaží minimalizovat jednak analýzou ekonomických dat, prověřováním referencí a zejména zpracováním tzv. due diligence, což je více či méně hloubkový audit napříč celým podnikem, zejména v oblasti práva a financí,“ upozorňuje Jaroslav Kalina ze Sdružení Profirm.cz.
„Obvyklé jsou prověrky jednotlivých segmentů činnosti vlastními nebo najatými odborníky – účetnictví, daně, soudní spory, obchodní prostředí, energetika, ekologie, bezpečnost práce, odpady, vývoj, duševní vlastnictví, systémy jakosti a řadu dalších aspektů podle struktury té které firmy,“ vypočítává Vladimír Erben ze společnosti Omega.
Jak prodat firmu
Kdo chce firmu úspěšně prodat, musí ji na prodej řádně připravit. „Obecně platí, že před prodejem je nutno pracovat na plné obrátky a firmu prodat v maximální kondici,“ shrnuje Vladimír Erben ze společnosti Omega. Podle Martina Dvořáka z agentury Trh firem je k prodeji firmy nejvhodnější chvíle, kdy je firma v růstové fázi s optimistickým výhledem do dalších let a zároveň je již vnitřně konsolidovaná – má jasně definovanou strategii rozvoje, transparentní vztahy uvnitř a vně podniku (např. oddělení řízení a vlastnictví, neformální dodavatelsko-odběratelské i ostatní vztahy převést do smluv, transparentní účetnictví a plnění daňových povinností, vyřešení problematických závazků, ošetření angažování rodinných příslušníků ve firmě, využívání firemního majetku k soukromým účelům a soukromých výdajů v rámci firmy) a stabilizované nebo odhadnutelné výsledky hospodaření.
„Firma s rozkolísanou výkonností bude hůře obhajovat business plán, a tedy požadovanou cenu,“ vysvětluje Dvořák. Firmu lze prodat „na vlastní pěst“ nebo prostřednictvím specializovaných agentur, které pomohou vyhledat vhodného kupce, ale také pomohou ošetřit celý proces prodeje. „Pokud někdo prodává třeba obchůdek se zmrzlinou, služby specialisty se mu zřejmě nevyplatí.
Pro větší obchody má však účast prostředníka svoje opodstatnění. Nejde pouze o vyhledání vhodného kupce, ale také o diskrétnost, bezpečnost transakce, zajištění a podobně,“ vysvětluje Jaroslav Kalina ze Sdružení Profirm.cz. „Prodeje větších společností se téměř vždy odehrávají za účasti poradců na obou stranách. Naopak menší firmy, kde jejich majitelé byli zvyklí si vše v rámci svého podnikání ,vyřešit sami‘, účast zprostředkovatele podceňují.
Otevírají tak prostor pro nevratné chyby s často zásadním negativním dopadem na uskutečnění obchodu, únik informací či dosažení optimální prodejní ceny a podmínek,“ míní Martin Dvořák z agentury Trh firem. „Prodej nemovitosti je podstatně jednodušší transakcí než prodej podniku, přesto se většina realitních obchodů uskutečňuje prostřednictvím realitních kanceláří,“ podotýká Jaroslav Kalina ze Sdružení ProFirm.cz
