Havel dorazil kolem šesté hodiny večerní ze své chalupy na Hrádečku. Na rozdíl od minulých ročníků festivalu, kdy mu dělala společnost jeho žena Dagmar, přijel tentokrát s její dcerou Ninou.
Havel nejprve s kelímkem piva poseděl v zákulisí, poté se prošel areálem, nějakou dobu strávil v hledišti amfiteátru a posléze se do zákulisí vrátil, aby si popovídal se starými přáteli z disidentských a undergroundových kruhů, například básníkem Ivanem M. Jirousem či někdejším vydavatelem samizdatu Františkem Stárkem.
Václav Havel také vystoupil na hlavní pódium, a to před koncertním blokem svého dalšího přítele Michaela Kocába a jeho Pražského výběru II. Havla uvítal frenetický jásot mnohatisícového publika.
Exprezident pronesl vtipný parodický projev, připomínající děkovné řeči při předávání Oscarů či Grammy. Zakončil ho ovšem vážně míněnou výzvou k bojkotu supermarketu, který by se měl stavět na místě festivalového areálu, což by znemožnilo pořádání akce v příštích letech v tradiční lokalitě.
Na závěr projevu Havlovi předal organizátor trutnovského festivalu Martin Věchet pravou indiánskou čelenku z orlích per a oficiálně tak potvrdil to, co platí už dlouhá léta: na této akci a mezi lidmi, kteří se na ni sjíždějí, je Havel stále osobností číslo jedna bez ohledu na to, zda momentálně vykonává politickou funkci či je "řadovým“ dramatikem.
Neckář nebyl žádný estébák
Po hudební stránce se dosavadní dění na trutnovském festivalu drží zavedeného modelu dramaturgie, která by snad nikde jinde na světě nebyla možná. Na hlavním pódiu i dvou malých scénách se střídají zcela nesourodí umělci, jejich bloky jsou ovšem prakticky vždy přijaty s nadšením.
Nejlépe odjakživa trutnovské publikum přijímá kapely, které jsou opředeny nějakým místním kultem (třeba Švihadlo, jehož hit Zelený list rok po roce zpívá celý areál), pochopitelně známé zahraniční umělce (to se týká hlavně letošních hlavních hvězd, švýcarských The Young Gods) a interprety spjaté s odporem proti komunistickému režimu.
Jedním z nejsilnějších okamžiků festivalu tak bylo vystoupení Marty Kubišové, která zavzpomínala na své staré hity, ale také si povzdechla nad absencí svého někdejšího kolegy z tria Golden Kids Václava Neckáře.
Ten měl původně na festivalu účinkovat, měl si i zazpívat společně s Kubišovou českou verzi Dylanovy písně Časy se mění, avšak po zveřejnění jeho údajné spolupráce s StB pořadatelé jeho účast zrušili. "Vašek ale žádný estébák nebyl,“ podpořila ho veřejně Marta Kubišová.
Na vedlejších pódiích nejen koncertují kapely alternativní, punkové či undergroundové, také se tam čte poezie – nejen v podobě autorských vystoupení "podzemních“ básníků, ale třeba také ukázky z pořadu pražské Violy, v němž čte básně amerického autora Raymonda Carvera herec Jiří Lábus za hudebního doprovodu Emila Viklického. I takto komorní vystoupení uprostřed festivalového mraveniště ovšem přilákalo spoustu nadšených posluchačů.
Ačkoli jsou ještě dnes na programu desítky dalších účinkujících (například Banjo Band Ivana Mládka, šansoniér Rudolf Pellar, Psí vojáci či balkánská dechovka Bobana Markoviče) a akce skončí nad pondělním ránem tříhodinovým "živým jukeboxem“ skupiny Buty, už nyní lze říct, že dvacátý ročník kultovního trutnovského festivalu patřil k nejlepším v jeho historii.
