"Sobota bude nejslunnějším dnem festivalu," pravil zprávař Radia 1 někdy ve středu. O tři dni později festivalový deník, jehož sobotní vydání zdobil zděšený titulek "Ó ne! Už zas!" hovořil opatrně o polojasnu.
Místo toho se opakovalo páteční přerušované sprchování, jen s tím rozdílem, že pršelo víc a déle, a v mezičase zůstávalo pod mrakem. A déšť ustal o dvě hodiny později než v pátek.
Pořadatelé sice přes noc pročistili nejdůležitější komunikace a význačná rašeliniště se smrskla na polovic, přes den se ale vrstva bláta obnovila a protože k večeru zatuhla, začala krást boty. A protože pršelo i přes noc a ochladilo se, lze očekávat neděli, která jako správný konec korunuje dílo.
Někteří lidé z těch 166 tisíc, kteří prošli branami, už to vzdali, sbalili stany a odjeli. Ti, kteří setrvávají, občas hýří humorem povýtce šibeničním. Nejmenovaný účastník české výpravy nosí raritní tričko s nápisem Přežil jsem Glastonbury 1992. "To jsem zvědavej, jak přežijete tohle," vyslechne si občas od kolemjdoucích.
Other Stage zvyšuje náskok
Sobotní program na hlavních pódiích (jeden už definitivně rezignoval na výboje do vzdálených čtvrtí festivalového města, a smířil se s tím, že své milované Madness na hippiesáckém "festivalu na festivalu" Lost Vagueness halt neuvidí) byl o trochu méně silný než ten páteční. Přinejmenším nenabízel tolik dilemat, kam ve chvíli, kdy se v programu kříží dva až tři favorité.
A stejně jako v pátek to v pomyslném souboji Pyramid Stage – Other Stage vyhrála ta druhá. Odpoledne na Pyramidě sice nabídlo doporučeníhodné Pipettes (budou na Pohodě) a slušné Dirty Pretty Things, ale také Lily Allen, jeden z dramaturgických faulů.
Právě když set výše zmíněné fuchtle končil, promluvilo do dění Other Stage. V raném poledni tam přítomné rozehřál svižný bigbít Brakes a siouxsieovští Long Blondes, první opravdový šrapnel však přišel s Klaxons, londýnským hitem uplynulé sezony. Vidět je bylo jako vidět před čtyřmi lety Libertines: zajímavá aktuální záležitost, která přesvědčí i postaršího skeptika.
Večer patřil starším a protřelým. Paul Weller je něco jako pivo typu ale nebo stout, ryze anglická a veskrze nadgenerační záležitost. Jeho tvorbou s Jam se čtvrtina anglických kytarovek inspiruje a tři čtvrtiny z ní kradou, Weller si ale v hodinovém setu vystačí – až na pár výjimek - s písničkami ze sólových desek. A všichni znají texty.
Druhým hrdinou dne byl John Fogerty, předák a duše legendárních Creedence Clearwater Revival, který vystoupil večer na Jazz And World Stage. Ve svých dvaašedesáti je v nebývalé formě, má skvělou kapelu, která hraje zostra a navíc naskládal všechny ty riffobijky, které patří do zlatého fondu rockové hudby. Tady je hrál s chutí a důstojně, od Fortunate Son přes Bad Moon Rising k Travelling Band. Skvělé.
Třetí veteránská exhibice čekala na Other Stage, kde mezitím zahráli Editors, Maximo Park a údajně docela nudní Babyshambles s proslulou demimondkou Kate Moss, která způsobila dost slušné ztopoření paparazziů v backstage.
A Iggy zařval: Punk's not dead!
"Ten varan se bude muset hodně snažit," pravil jsem kolegovi, když jsme se vraceli z Fogertyho. Iggy Pop to vyslyšel a se Stooges předvedl set, který vejde do festivalových legend.
Za prvé: prozíravě vynechal letošní album Weirdness. Za druhé: kapela hrála jak má, surově a hutně, za což ovšem mohl hlavně jediný ne ex-Stoogie, basák Mike Watt z Minutemen. A za třetí: po I Wanna Be Your Dog se Iggy vydal do prostoru pod pódium a bratřil se s fanoušky.
Některé pak vyprovokoval ke ztečení pódia, na němž se k velkému potěšení pořadatelů objevilo několik desítek různě rozvlátých postav. Následovalo několik minut potyček lid vs. ochranka, vzduch bytněl napětím a chytrý Iggy nejenže si zajistil pozornost, ale ještě si odpočal. Koncert skončil v elektrizující atmosféře.
Tak už jdeme do finále, a za vše dík
V neděli očekáváme: tiskovku, na které Michael Eavis řekne své okřídlené "bylo to nejlepší Glastonbury vůbec". Pestrý program od Shirley Bassey přes Beirut po Kaiser Chiefs. Who a Chemical Brothers jako poslední headlinery.
A last but not least Gipsy.cz na Pussy Parloure, což je malý, ale velmi pěkný kabaret – nebo šantán, chcete-li - v taneční vesnici. Budeme tam.
