Z čeho pramení vaše averze k publicitě, k dávání rozhovorů?
Kolikrát mám dojem, že bych chtěl něco říct, napadne mě nějaká formulace úplně bokem, třeba doma nebo v tramvaji. A ta formulace tak vystihuje otázku, kterou jsem si sám položil, že mi to připadá v pořádku. Jenomže většina rozhovorů probíhá do společenskejch časáků a po mě se chce, abych mluvil o sobě, jakým způsobem žiju život. Jsou informace o řemesle, o muzice, o kterých mluvím rád, ale otázky často míří na věci, na který se nedá odpovědět jednoznačně.
Tím, že děláte muziku a máte úspěch, se toho ale chtě nechtě účastnit musíte...
To ne, s tím přeci muzika vůbec nesouvisí...
Ale nějak jí prodat musíte. Nebo alespoň váš vydavatel.
Nevím, jestli tyhle rozhovory úplně souvisej s tím, že bych něco prodával. Když člověk udělá audienci poté, co dokončí desku, a rozdá jí novinářům, tak tím samozřejmě dává především najevo, že ta deska vyšla. To má logiku, protože je o čem hovořit. Je tam tolik a tolik písniček, nahrávali jsme to támhle a takhle, tenhle song pojednává o tomhle. Ale když tohle všechno odjede, tak zbydou jenom bláboly o tom, jak se vyrovnávám se svým postavením ve společnosti, jestli mi vadí dávání rozhovorů nebo nevadí...
Moment! To byla jenom odpichovka....
Dyť v pohodě. Je to těžký. Třeba rozhovor s nějakym architektem nebo ředitelem terária v Bruggách se týká konkrétní práce a osobnosti toho člověka a hlavně: je jenom jeden. Jsou to obyčejně zkušený chlápci a ženský, u kterejch se nepředpokládá, že jejich osobní život bude nějak zvlášť zajímavej. Zajímavá je jejich práce. Tohle mi v rozhovorech chybí, že nemůžu mluvit o řemesle, o práci, od koho jsem se co naučil a tak dále. Ale tím vás samozřejmě nechci nikam navádět...
Celý rozhovor si lze přečíst v novém časopisu F:lter, jehož nulté číslo je nyní zdarma k dostání na místech spjatých s hudebním dění - o časopisu F:lter více zde
ZÁSADNÍ MOMENTY KARIÉRY DANA BÁRTY
1969 – Narodil se v Karlových Varech.
1974 – Zpívá jako sólista ve školce a babičce u sousedů.
1989 - Zažívá první čtyřhodinový tancovačkový maratón se skupinou Výprodej.
1991 – První vystoupení Alice následované deskou a turné s Lucií.
1994 – Účastní se české premiéry muzikálu Jesus Christ Superstar, ve které ztvárnil Jidáše i Ježíše. Později se angažuje ještě v muzikálu Evita. Také vychází deska kapely Die El. Eleffant. Spolupracuje na ní s kytaristou Mirkem Chyškou.
1995 – Poprvé vyje se skupinou JAR na desce Mydli to.
1998 – S Romanem Holým, Darinou Rolincovou a dalšími dává pod hlavičkou Sexy Dancers dohromady taneční anglicky zpívanou desku Butcher´s On The Road. Poprvé vyhrává kategorii zpěvák v cenách Akademie populární hudby. A už mu to asi zůstane napořád.
2000 – Dává dohromady vlastní kapelu Illustratosphere a vydává sólovou desku, na které se prezentuje i jako textař.
2004 – Spolu s Mirkem Chyškou natáčí skladbu On My Head k filmové komedii Snowboarďáci. Je z ní hit.
2005 – Vyráží na turné Retropicture, na němž tak trochu rekapituluje.
