Na růstu se podepsal hlavně rostoucí počet nových zakázek. Jen v únoru jich přibylo na 105 miliard. Z toho do zahraničí směřovaly objednávky za 67 miliard korun.
To, že výroba nejvíc stoupla v odvětvích, která se často považují za neperspektivní, tedy v hutnictví nebo výrobě kovů, nepovažuje ekonomka Volksbank Markéta Šichtařová za nijak zvlášť šokující.
"Ve skutečnosti právě tyto obory zažívají v posledních měsících určité oživení. Navzdory tomu je nesporné, že ze skutečně dlouhodobého hlediska se podíl těchto odvětví zmenší," říká.
K tomu ostatně Česká republika spěje už delší dobu. Od počátku devadesátých let nepřetržitě roste podíl lidí pracujících ve službách, a to právě na úkor průmyslu.
V České republice pracuje ve službách sotva 55 procent zaměstnanců, V EU je to ale kolem 70 lidí ze sta. K tomuto číslu by se podle ekonomů Česko mělo přibližovat.
Ve srovnání s loňským rokem pracuje v tomto odvětví o 21 tisíc lidí méně. Pracovníci odcházeli prakticky ze všech průmyslových odvětvích s výjimkou výroby plastů a elektrických a optických přístrojů.
Útlumu se nevyhnula těžba energetických surovin, hlavně hnědého uhlí. Méně práce bylo i při dobývání ropy a zemního plynu. Ve srovnání s únorem 2003 se méně vyrobilo v textilním odvětví.
"Dlouhodobě dokáže jen málo textilních podniků odolat tlaku levných asijských konkurentů," vysvětluje Šichtařová a dodává, že útlum v textilním odvětví bude pokračovat.
Na druhé straně to podle ní neznamená, že by se u nás textilní průmysl nemohl dlouhodobě udržet. Češi totiž s tím, jak jim roste kupní síla, mění i svoje preference, takže už teď dávají přednost dražším, ale zato kvalitnějším oděvům, před záplavou levného asijského zboží.
