Myšlenkou vydat se do Himalájí jsem se zabýval už dlouhou dobu. Představoval jsem si ale spíš pohodlnější poznávací výlet, kdy se budu horskou scenérií kochat zpoza okénka autobusu. Navíc jsem tuto představu měl spojenou pouze s Nepálem.
Až článek o treku v indických Himalájích, k němuž jsem se náhodně dostal, mě patřičně inspiroval. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Letenky, nepostradatelný průvodce Lonely Planet (obyčejný i trekový), boty, oblečení a potřeby pro kempování a byl jsem připraven.
Pak ovšem přišly komplikace v podobě 11. září 2001. Týden po útoku byla situace stále chaotická, vypadalo to, že Američané začnou s nálety, turisty urychleně evakuovali z Pákistánu. Naše destinace se nacházela v indickém státě Džammú a Kašmír, který hraničí s Pákistánem.
Na holičkách
V den, kdy se měly platit letenky, jsem najednou zůstal sám. Mí drazí spolucestovatelé, kteří podlehli naléhavým hlasům své rodiny, couvli. Zbyl jsem jen já, navíc s obrovským stanem pro tři, v jehož nošení jsme se měli střídat (a který jsem na treku proklínal snad každou hodinu, vyjma dvou blažených dnů, kdy jsem si dopřál nosiče).
|
Chějí přece bombardovat Afghánistán, říkal jsem si. To na mě zrovna tak může spadnout římsa v Praze! S daleko větší pravděpodobností spadnu ze skály než by mě trefila kulka. |
Pravda, ještě v letadle do Dillí jsem se usilovně přesvědčoval, že strach z cesty do indických hor nemá žádnou logiku. V živém mumraji indického hlavního města jsem na obavy definitivně zapomněl a cele se oddal vzrušení z cesty.
Aklimatizace v Indii
Snad mi to milovníci Indie odpustí, ale Dillí nesnáším. Ten příšerný, ohlušující, omračující a všudypřítomný chaos, útočící nekompromisně na všechny smysly, mi prostě hrozně vadí. A žádná památka, žádná přednost tohoto města to nedokáže kompenzovat.
Takže jsem hned nazítří časně ráno nasedl do malého letadélka společnosti Jet Airways a odletěl do města Leh. Hlavní město transhimalájské oblasti Ladakh leží mezi vrcholy západních Himalájí a Tibetskou náhorní plošinou (sousedící na západě a severu s Pákistánem a na východě s Tibetem).
Po nezbytné aklimatizaci (Leh již leží ve výšce 3500 m) jsem několika autobusy postupně dopravil do města Padum, správního střediska oblasti Zanskar.
Zanskar je malá izolovaná oblast na jih od Ladakhu, kterou tvoří několik údolí, sevřených horami, které se stýkají právě v Padumu. Protože leží na závětrné straně hlavního pásma Himalájí, padá tu mnohem více sněhu než v okolních oblastech a horské průsmyky bývají zasněžené a tudíž neprůchodné přes polovinu roku.
Sám ve městě
Z tohoto pohledu jsem do Padumu dorazil na poslední chvíli. Byl začátek října a během dvou týdnů mohlo začít sněžit. To by byla značná komplikace - zneprůchodila by se totiž jediná silnice, která spojuje městečko s okolním světem.
|
Představa, že mě třeba unesou (Lonely Planet zmiňuje i tyto případy) nebo že prostě jen spadnu někam do rokle a nikdo mě ani nebude hledat, nebyla zrovna lákavá. |
Kvůli této skutečnosti tu už také nebyli žádní turisté, což bylo na jednu stranu úlevné, na druhou přece jen poněkud tísnivé. Představa, že mě třeba unesou (Lonely Planet zmiňuje i tyto případy) nebo že prostě jen spadnu někam do rokle a nikdo mě ani nebude hledat, nebyla zrovna lákavá.
Proto mě docela příjemně překvapil zájem majitele jednoho z nabízených "rooms" dobrodružně umístěném na střeše domu s vyhlídkou na okolní svahy. Odvedl mě sám na místní policejní stanici, abych se zaregistroval právě pro případ nějaké nehody.
Naposledy jsem ještě v pohodlí povečeřel v jediné otevřené restauraci tibetského hotelu, kde jsem byl jediným hostem. Jiní turisté tu už logicky nebyli a místní se raději scházeli v začouzené čajovně - a po ucházející porci čou-mein, nudlí po čínsku se skopovým, jsem se odebral na kutě. Zítra to konečně začne.
 Kargyak, nejvýše položená zanskarská vesnice. |
 V sedle Šinglo-La, 5090 metrů nad mořem. |
 Sestup údolím horské říčky, v pozadí štíty Velkého Himálaje. |
 Indické město Padum |
