Na čem se všichni shodli
Sklon skal a ledu je dost obtížný a je těžké přečkat celodenní palbu slunce. Postup prací na kopci zatím sleduje Luděk Ondřej - Bouda, který si ještě doléčuje sedřené paty. Stává se tak pozorným svědkem hned několika menších i větších lavin, které přes den vesele a pěkně nebezpečně frčí z Qgiru dolů k základnímu táboru. Jenomže zatímco paty se během dvou dnů zacelí,laviny se asi vyléčit nepodaří. Dost nepříjemné překvapení přinesla jen malá namátková inventura materiálu, při které se ukázalo, že v táboře není dost plynu na vaření .Podle všeho je to chyba pákistánské zajišťující agentury, která část zásob plynu opomněla cestou. Hbitě to ale napraví.Pošlou nosiče.
Defekalizace a vůbec takové drobné úpravy
Ten den, kdy jsme dorazili do základního tábora, jsme si ničeho moc nevšímali. Vyplatili jsme nosiče, postavili stany, snědli teplé placky s něčím a zalehli. Ale hnedle s následujícím dobrýtrem jsme si začali všímat drobností, které tady zanechaly předchozí expedice a které kazí chuť k jídlu. A ejhle - tadyhle, tamhle i tady... A tak jsme vzali lopatu a láhev kořalky a se sebezapřením
jsme očistili alespoň nejnutnější prostor. Ale ukázalo se,že jsme neodstranili všechno to, co kazí příjemné spočinutí na kamenitém ledovci pod K2. Hned další ráno jsme přestěhovali pákistánského styčného důstojníka i se stanem o dobrých patnáct metrů dál. Ne,česká expedice není parta ošklivých rasistů. To v žádném případě! Ale když on ten syčák tak chrápe...
Cudnost - v Pákistánu relativní pojem
Pákistánští muži nosí všichni do jednoho kalhoty na šňůrku a přes ně dlouhou košili. Velmi praktické. Ve vedrech to příjemně větrá a navíc - a to je tady v Pákistánu velmi podstatné - si každý s sebou nosí vlastní pisoár. Vskutku. V Pákistánu je přesně podle bontonu když si osmahlý muž dřepne na bobek - dlouhý podolek vpředu i vzadu vytvoří nejnutnější soukromí - a učiní, co je zrovna potřeba. Cokoliv, kdekoliv. Ve městě, u cesty, vedle stánku s colou, kdekoliv. Cudný Evropan zpočátku trochu trpí. Ovšem když se Evropan v Pákistánu za kamenem daleko od civilizace vysvlékne do naha a po pěti dnech potivého pochodu se rychle ve škopíku omyje, jdou na Pákistánce mdloby.
 Horolezci věří, že s lepším počasím by výstup nevzdali. |
