"Truffautův film Nikdo mě nemá rád mě v roce 1959 vrhl do náruče sedmého umění," svěřil se herec.
Morgan se rovněž postaral o finanční prostředky pro film V podezření, čímž splnil dlouholeté přání svého kolegy Gena Hackmana.
Tento thriller režiséra Stephena Hopkinse je totiž remakem francouzského díla Clauda Millera, jež Hackman obdivuje a v němž si toužil zahrát. Hackman ostatně pro tentokrát porušil svou zásadu nejezdit na festivaly; v Cannes byl marně očekáván už dvakrát: v roce 1974, kdy se tu hrál Coppolův Rozhovor, a v roce 1992, kdy soutěžilo Eastwoodovo dílo Nesmiřitelní. Letos se rozhodl podpořit svou přítomností propagaci filmu, který se má brzy rozběhnout do evropských kin a v Cannes je promítán mimo soutěž.
Už zmíněný film Ošetřovatelka Bety, natočený režisérem Neilem LaButem, donedávna patřícím do početné skupiny nezávislých, je jedním z děl, která právem zaujala v soutěži.
Příběh maloměstské ctitelky typických hollywoodských seriálů se vyznačuje inteligentní konstrukcí, mírně černým humorem, patřičnou dávkou kousavosti, ale také mistrovským výkonem titulní představitelky Renée Zellwegerové, o níž ještě určitě uslyšíme.
Také první francouzský příspěvek k soutěži sklidil zasloužený potlesk. Příběh o relativitě představ o štěstí, nazvaný Harry, přítel, který vám chce pomoci, se pohybuje mezi černou komedií a thrillerem a jako svůj druhý film jej natočil osmatřicetiletý Dominik Moll. Spočívá na bedrech čtyř herců, mezi nimiž zaujala Mathilde Seignerová - jistě jen dočasně méně známá než její starší sestra Emmanuelle, kterou proslavil její partner Roman Polanský.
Méně už si zasloužil potlesk film Kena Loache nazvaný Chléb a růže: je plný dobrých úmyslů a naivního idealismu, ale jeho forma se dá pojmenovat jako odborářská agitka. Zdaleka nedostihuje kvalit předchozího Loachova filmu Jmenuji se Joe. Nicméně zdejší publikum je známé svým radikalismem.
 Americký režisér Brian de Palma spolu se zpěvačkou Elie Medeirosovou na festivalu v Cannes. |
