Jeho odpor k jakékoliv symetrii šel tak daleko, že nosil ponožky různých barev. Podle některých názorů Hundertwasserův ornamentální styl odkazoval k vídeňské secesi Otto Wagnera a Gustava Klimta.
Hundertwasser se narodil jako Fritz Stowasser. Podle některých zdrojů znělo původní jméno rodiny Stowoda a někdy se "přímo česky" podepisoval Stovoda. Se svou židovskou matkou prožil za svízelných podmínek druhou světovou válku.
V roce 1948 vstoupil na vídeňskou Akademii výtvarných umění, ale po třech měsících studia zanechal, protože mu konvenčnost školy nevyhovovala. Důležitější než formální vzdělání se v jeho případě ukázaly výstavy a osobní setkání s umělci. Zásadní pro něj hned v osmačtyřicátém roce byla vídeňská přehlídka děl Egona Schieleho a setkání s francouzským malířem René Bróem. Stowasser jej následoval do Paříže a v roce 1949 si změnil jméno na Friedensreich Hundertwasser.
Na studijních cestách navštívil Maroko, Tunis, Itálii, Španělsko a další místa.
Ve třiapadesátém namaloval svou první spirálu, jež se pak stala jeho uměleckým logem. V 50. a 60. letech rozvinul styl, kterému říkal "vegetativní" a jenž byl vlastně odmítavou reakcí na vypjatou abstrakci a konceptuální umění. Jeho uměleckému názoru s akcentem na soulad s přírodou nejvíce přála sedmdesátá a osmdesátá léta - tehdy se také stal světoznámým.
V roce 1980 zasadil ve Washingtonu v rámci Hundertwasserova dne, který sám vyhlásil, sto stromů. Následující rok mu bylo uděleno nejvýznamnější rakouské kulturní ocenění Státní umělecká cena. Ve třiaosmdesátém začala ve Vídni výstavba komplexu tzv. Hundertwasserových obytných domů (dokončena byla 1985). Pro svou pestrost, nekonvenčnost, osázení zeleně na střeše a skutečnost, že každé okno je zcela jiné co do formátu i velikosti, se tyto domy staly jedním z turistických magnetů rakouské metropole. Dalším Hundertwasserovým úspěchem byla přestavba vídeňské spalovny odpadků kombinované s teplárnou - původně stroze průmyslová stavba v centru města se proměnila na barevně veselou, svéráznými prvky vyzdobenou budovu s obrovskou čepicí na střeše a modrozlatým komínem; i ta je architektonickou atrakcí Vídně.
V roce 1991 pak bylo v rakouské metropoli otevřeno Hundertwasserovo muzeum - Künstlerhaus. Rovněž zde použil architekt své typické "vegetativní" prvky.
Renomé "odstraňovače architektonické šedi" uplatnil Hundertwasser i při přestavbě gymnázia v německém Wittembergu, původně panelové stavbě z dob NDR, a na řadě dalších budov. Posledním jeho počinem byla realizace lázeňských budov v podobě "šnečích domečků" s báňovitými věžičkami v termálních lázních Schönau na jihu Rakouska.
Nicméně v devadesátých letech už začal autorův romantický koncept narážet na odpor. Jako teoretik byl nařčen z dogmatismu - svého renomé totiž využíval nejen v kampani proti atomovým elektrárnám, nýbrž i v tažení proti - jak to nazýval "degenerovanému" modernímu umění a "mafii", která je produkuje. Pro stálý přísun dobře placených veřejných zakázek se ujal štiplavý pojem "přehundertwasserované Rakousko".
I proto se možná Hundertwasser cítil okolím podceňován jako nějaký "vylepšovač fasád".
Navzdory všem kritikám se však držel svého kréda: "Nepřítomnost kýče činí náš život nesnesitelným." V poslední době Friedensreich Hundertwasser často pobýval na své usedlosti na Novém Zélandu a podle umělcova přání bude v této zemi - již označil za "zahradu šťastných mrtvých" - i pochován.
 Hundertwasserův dům ve Vídni. |
