Jeff Beck umí jako by zuřivým, vzteklým, napruženým hraním ještě zdůraznit agresivitu strojových techno rytmů, jeho technické kousky souzní se sonickými laboratorními pazvuky.
Na opačném pólu - v improvizovaných a stoprocentně živých pasážích - dokazuje svou nesmírnou rytmickou i melodickou invenci: "V každé skladbě mě zajímala nejvíc silná melodie, abych se do ní mohl položit a naplno ji prožít." Jeden z nejsilnějších okamžiků alba, melancholické a zpěvné sólo ve skladbě Brush With The Blues, dokazuje hloubku takových prožitků.
V některých skladbách čteme vlivy arabské lidové hudby; jako by Beck hrál za soumraku na minaretu. Závěrem alba se loučí nesmírně delikátní verzí irské lidovky Declan a ničím nedoprovázeným kytarovým sólem Another Place.
Jistě, novou Beckovu desku budeme nejspíš brát jako pozdravné gesto směrem k Prodigy a dalším, kteří techno povýšili z hrátek mladých chemiků na uměleckou formu druhé poloviny 90. let. Nemává jim však Jeff Beck na rozloučenou? Nenaskakuje do vlaku, který jede dál, a nenechává je stát na nádraží? Kdo to byl, ptají se techno děti v čekárně. Jeff Beck, moji milí, kdo jiný!
Jeff Beck: Who Else! |
CD, 54 minut |
Vydala firma Sony Music/Bonton |