Pak byl úkryt prozrazen a ani ne šestnáctiletá Anne zahynula v březnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který o pouhý měsíc později osvobodila britská armáda.
Anne se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem v židovské rodině bankovního úředníka Otty Franka. Když jí byly čtyři roky, k moci se dostal Adolf Hitler a čtyřčlenná rodina (Anne měla ještě starší sestru Margot) uprchla do Nizozemska.
Margot i Anne se podle serveru holocaust.cz brzy v Amsterodamu aklimatizovaly. Margot začala chodit na běžnou obecnou školu v místě bydliště, po skončení prvního stupně začala navštěvovat dívčí lyceum. Anne rodiče přihlásili do Montessori školky a poté začala od září 1941 navštěvovat Židovské lyceum.
V květnu 1940 ale do Nizozemska vpadly nacistické jednotky a v zemi vstoupila v platnost celá řada protižidovských zákonů a nařízení. „Od května to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy nastala bída,“ popisuje Anne začátek zlých časů v polovině roku 1940.
Židovská dívka původem z Německa Anne Franková, od jejíhož narození uplyne 12. června 2024 95 let, si začala psát deník ve 13 letech.
Úkryt v zadním traktu amsterdamského domu, ve kterém sídlila firma Opekta založená Ottou Frankem, budovali její prozíraví rodiče více než rok. Poté, co začala být aktuální hrozba transportů, se rodina Frankových 5. července 1942 do úkrytu přestěhovala a v izolaci prožila více než dva roky. K nim se připojila rodina bývalého Frankova obchodního partnera a jeden židovský zubař – dohromady osm lidí.
V srpnu 1944, když byl úkryt prozrazen, byli jeho obyvatelé transportováni do koncentračních táborů a stejný osud potkal i dva muže, kteří štvancům pomáhali. Až na Annina otce všichni lidé z úkrytu zahynuli. Anne a Margot byly poslány do Bergen-Belsenu, kde v březnu 1945 krátce po sobě zemřely na tyfus – o měsíc později tábor osvobodila britská armáda.
Úvahy i každodennost
Zatčení vedl rakouský policista a člen jednotek SS Karl Silberbauer a jeho pomocníci od nizozemské policie. Spravedlnosti alespoň částečně učinil zadost lovec nacistů Simon Wiesenthal, s jehož pomocí byl Silberbauer v 60. letech zadržen. Odsouzen ani potrestán ale nikdy nebyl a zemřel ve Vídni v roce 1972 v 61 letech.
Deník mladičké Anne obsahuje vzpomínky, úvahy, nenaplněné touhy i každodenní zážitky dívky. Není mnoho knih, které by se dočkaly tolika vydání a překladů a které by tak hluboce otřásly svědomím Evropy.
Deník má několik verzí. Autorka totiž původní zápisky později přepracovala a literárně vylepšila. První nizozemský vydavatel z knihy navíc odstranil sexuální názory mladé autorky. Její otec zase nesouhlasil s tím, aby se čtenáři dozvěděli, že si podle dcery nerozuměl se svou ženou. Až později vyšly zápisky kompletní.
„Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu“
Poslední řádky napsala Anne tři dny před zatčením a některé zápisy jsou vypovídající. „Vidím, jak se svět pomalu mění v pustinu... cítím, že trpí miliony lidí. Ale když vzhlédnu k nebi, připadá mi, že se vše nějak obrátí k lepšímu, že tahle hrůza skončí, že se vrátí klid a mír,“ napsala například v červenci 1944.
Originální záznamy své dcery odkázal Frank v závěti Nizozemskému státnímu ústavu pro válečnou dokumentaci v Amsterdamu. Deník byl přeložen do více než 70 jazyků a prodalo se ho přes 30 milionů kusů. Inspiroval také řadu divadelních her a filmů. Česky prvně vyšel v roce 1956.
Dům na amsterdamské ulici Prinsengracht, kde se Anne s rodinou ukrývala a ve kterém je nyní muzeum, navštívilo v roce 2022 téměř 890 000 lidí. Návštěvnost přitom tehdy ovlivnila pandemie koronaviru. V roce 2019 sem přišlo na 1,3 milionu lidí.
Podle spisovatelky ukrývané Židy nacistům prozradila uklízečka
Deník, jehož autenticitu někdy zpochybňují popírači holokaustu, našly na podlaze dvě zaměstnankyně Opekty, které pomáhaly Frankovým v dobách nejhorších, a ty deník také po válce předaly Ottovi Frankovi. Otec Anny, který se vrátil do Amsterdamu z Osvětimi, zemřel v roce 1980.
Podle rakouské spisovatelky Melissy Müllerové, autorky jednoho z životopisů Anny, ukrývané Židy nacistům prozradila uklízečka z domu na Prinsengracht. Britská spisovatelka Carol Leeová zase tvrdí, že to byl jeden z bývalých obchodních partnerů Otty Franka.
Muzeum, které se věnuje odkazu jedné z nejznámějších obětí holokaustu, ale uvedlo, že je možné, že osm lidí, kteří se v budově dnešního muzea ukrývali od července 1942, nikdo neudal. Na úkryt mohla nacistická okupační správa přijít jen náhodou při razii, která souvisela s vyšetřováním kolem nelegální práce či falšování přídělových lístků.
Deník Anny Frankové v muzeu (21. listopadu 2018)
