Iman Abdulmajidová, dcera gynekoložky a somálského velvyslance v Saúdské Arábii, pochází z Mogadišu. Její jméno, které v překladu znamená „víra“, jí prý dali rodiče, aby se jako žena dokázala prosadit i v tradičně patriarchálním prostředí východní Afriky. Ať už za to může jméno, či nikoliv, faktem je, že z malé Iman vyrostla neobyčejně úspěšná žena. V 80. letech se stala jednou z vůbec prvních topmodelek tmavé pleti, módní ikonou a múzou mnoha umělců, především však zpěváka Davida Bowieho.
Boj za barevnost
Čerstvých 65 by bývalé modelce, známé ve světě jen jako Iman, hádal jen málokdo. Za svůj mladistvý vzhled prý vděčí otci. „Táta vypadal v sedmdesáti na čtyřicet, tak to mám asi po něm,“ míní diva, která původně modelkou vůbec být nechtěla. Od roku 1973 studovala politologii na univerzitě v Nairobi. Studia jí ale narušil proslulý módní fotograf Peter Beard, kterého neznámá kráska s měděnou pletí, graciózně kráčející po chodníku, okamžitě zaujala.
„Moje první myšlenka bylo, že mě chce jako prostitutku nebo pro lechtivé fotky,“ přiznává Iman. „Nikdy předtím jsem nenosila podpatky ani make-up, nikdy jsem neviděla Vogue. Nečetla jsem módní magazíny, jen Time a Newsweek.“ Když jí Beard přislíbil honorář ve výši jednoho školného, souhlasila. Ještě toho samého dne vznikly fotky, které mladou Somálku proslavily ve světě.
„Všichni předpokládali, že Afričanka nebude umět anglicky. Já jsem ale uměla nejen anglicky, už tehdy jsem se dokázala domluvit čtyřmi dalšími jazyky.“
Iman
Na povolaných místech v New Yorku se fotky Iman okamžitě zalíbily a Beard strávil následující čtyři měsíce přesvědčováním, aby se přestěhovala do „Velkého jablka“. I tentokrát dosáhl svého. Kolem osmnáctileté dívky se rozpoutala hotová marketingová bouře ještě před jejím příletem. Beard začal všude rozhlašovat, že je Iman potomkem africké královské rodiny, a že ji našel v džungli.
Když letadlo dosedlo na ranvej, vítal ji zástup fotografů. „Z toho jsem ale vůbec nebyla nadšená. Jak mohli být tak naivní a myslet si, že každý Afričan musí automaticky pocházet z džungle?“ ptá se Iman. Pobouřilo ji také to, že otázky novinářů směřovaly jen na Petera Bearda. „Všichni předpokládali, že Afričanka nebude umět anglicky. Já jsem ale uměla nejen anglicky, už tehdy jsem se dokázala domluvit čtyřmi dalšími jazyky.“
S rasismem se Iman setkávala i později. „Moje první focení v roce 1975 bylo pro Vogue. Stylista mi položil otázku, která mě zmátla: ‚Přinesla jste si vlastní krycí make-up?‘ Neptal se dalších bílých modelek v místnosti, ale jen mě,“ popisuje. Neměla jsem tušení, co krycí make-up je, ale odpověděla jsem, že ne. Pak něco namíchal a namaloval mě. Když skončil a podívala jsem se do zrcadla, zhrozila jsem se. Viděla jsem šedivou pleť místo mé krásné hnědé kůže.“
Díky těmto zkušenostem se zrodilo její odhodlání bojovat za práva černošek v modelingu. V roce 2013 se spojila s kolegyněmi Naomi Campbellovou a Bethann Hardisonovou a společně se pomocí otevřených dopisů snažily upozorňovat na nedostatek „barevných“ žen v modelingové branži. Poté, co odešla Iman v roce 1989 do pomyslného důchodu, založila také svou vlastní značku kosmetiky zvanou IMAN Cosmetics. Ta se zaměřuje především na produkty určené ženám s tmavou pletí.
Odchod s grácií
Netradiční krásku si v 70. a 80. letech oblíbilo hned několik známých návrhářů včetně Gianniho Versace, Calvina Kleina či Donny Karan. Opravdovou múzou se však stala především pro Yves Saint Laurenta. Ten ji dokonce nazval „svou vysněnou ženou“ a věnoval jí svou kolekci The African Queen („Africká královna“). Imanina kariéra trvala pouhých čtrnáct let, zanechala však trvalou stopu, dveře do modelingu se začaly otevírat i ženám tmavé pleti.
Na otázku, proč se rozhodla své řemeslo tak brzy pověsit na hřebík, odpovídá Somálka s tajemným úsměvem: „Protože už nebylo víc, co jsem mohla udělat. Potřebovala jsem začít s něčím novým,“ vysvětluje a vzápětí dodává: „Méně filozofickou pravdou je to, že jsem měla za zády Lindu Evangelistu, Naomi Campbellovou a Cindy Crawfordovou, které by mě stejně vytlačily, takže jsem se rozhodla odejít dřív a s grácií.“ Iman se tak začala věnovat své kosmetické značce a konečně jí zbyl i dostatek času na lásku.
Za sebou už měla v té době dvě neúspěšná manželství. První se somálským podnikatelem Hassanem, který neunesl volbu její kariéry a stěhování do Spojených států, druhé s hráčem basketbalu Spencerem Haywoodem. Páru se sice v roce 1978 narodila dcera Zulekha, manželství se však rozpadlo o devět let později.
Až v roce 1992 poznala Iman opravdové štěstí, ve švýcarském Lausanne si tehdy vzala zpěváka Davida Bowieho. O pevnosti jejich vztahu kdekdo ve své době pochyboval, nakonec se však Iman-Bowie stali jedním z nejstabilnějších páru showbyznysu. V roce 2000 se jim narodila dcera Alexandria Zahra Jonesová. Skoro čtvrt dekády dlouhé manželství ukončila až zpěvákova smrt v roce 2016.
Ačkoli je Iman podle svých slov možná až příliš úzkostnou matkou a soukromí své dcery bedlivě chrání, k jejím osmnáctým narozeninám sdílela na sociální sítě celkem osmnáct fotek Zahry. „Každá firma, každý designér mi pak volal, jestli by se Zahra neměla chuť stát modelkou,“ popisuje Iman. Zatím to prý však vypadá, že se dcera Davida Bowieho stane spíše malířkou.