Některé sny jsou jednodušší a dosažitelnější, jiné velké, možná i divoké. Máme je všichni. Jsou-li trochu náročnější a vzdálenější tomu, čím se zabýváme nyní, pak se jen málokdy rozhodneme o ně skutečně usilovat. Ve většině případů jde však o sny, za kterými má cenu jít, a to přesto, že s sebou přinášejí svá rizika.
Špatné rady
Jedním z častých důvodů, proč za svými sny nejdeme, jsou špatná doporučení. Často je dostáváme od druhých - kolegů, kamarádů či dokonce členů vlastní rodiny. Mnohdy však podléháme názorům, se kterými přicházíme my sami. Někdy je o rady, které v podobě nejrůznějších doporučení dáváme i ostatním, a z našeho okolí se nám jen vrací zpět.
Aby bylo jasno, většinou jsou dobře míněné. Přicházejí koneckonců od našich blízkých, kterým na nás záleží, nebo je dáváme sami sobě. Nemusí proto pramenit z názoru, že své sny nemíníme vážně nebo že nejsme dostatečně odhodláni za nimi jít. Nesouvisejí zpravidla ani s tím, že by nám naše okolí jejich uskutečnění nepřálo, že by nevěřilo, že jsme schopni jich dosáhnout nebo nebylo ochotno nás v jejich sledování podpořit.
Jejich problémem je, že jsou poznamenané klamnými myšlenkovými zvyky a setrvačnostmi, a v případě druhých i nevhodnými osobními úhly pohledu. Navíc, přicházejí-li od druhých, jsou často dávány, aniž by byly vyžadovány. O které hlavní typy rad a názorů se jedná?
1. „Existuje snadnější a bezpečnější cesta.“
Naše rozhodnutí jsou z velké části založena na očekávání určitého přínosu nebo obavách z určité ztráty. Strach však často dominuje.
Mnozí z nás si tak, často pod vlivem rad svého okolí, vybíráme raději cestu motivovanou strachem, převlečeným mnohdy za praktičnost. Vyjádřeno jinak, svá rozhodnutí si racionalizujeme a ospravedlňujeme - přesvědčujeme se, že činíme ta, která, „dávají smysl“. Často však jde jen o způsob, jak sami před sebou skrýváme skutečnost, že nejsme ochotni přijmout určité riziko neúspěchu. To riziko tu pochopitelně je, jiná cesta k uskutečnění snů však nevede.
2. „Je třeba počkat na správný čas.“
Když teď není čas vhodný pro sledování našich snů, jak poznáme, že již nadešel? Nemůže se nám náhodou stát, že čekat na správný čas budeme po zbytek života? Doporučení radící vyčkat, až pro naše sny nadejde správný čas, je většinou skrytou výzvou, abychom od jejich sledování upustili. Den, který bude pro jejich naplnění vhodný, nenadejde totiž nikdy.
3. „Teď pro to není dost času.“
Všichni máme své životy, zaměstnání, rodiny a spoustu dalších povinností. Na sledování svých snů proto nemáme dostatek času. Neříká se to příjemně, ale přijmeme-li tuto radu, neuskutečníme své sny nikdy. Jen velmi málokdo se totiž dostane do situace, kdy by měl času „dost“. A to bez ohledu na to, jak je skutečně vytížen.
Velká část lidí vykovává vedle své hlavní pracovní činnosti i další aktivity. Jediným způsobem, jak jít za svými sny, je proto začít hned. Náš začátek může být malý a skromný, například koníček či věc, kterou máme rádi. Základem změny je však změna priorit – přeorientovat se na věci, které nás činí šťastnými, a najít si na ně čas.
4. „V minulosti jsme v dané oblasti neuspěli.“
Máme-li sny, neznamená to, že pro ně máme i všechny nezbytné předpoklady. Řada později úspěšných lidí však začala neúspěchem, mnohdy opakovaným. Občas byli ze svého zaměstnání, ve kterém později dosáhli výrazného úspěchu, nejprve vyhozeni. Patřil mezi ně i Walt Disney, který byl svým nadřízeným v novinách propuštěn pro „chybějící představivost“. Co měli tito lidé společného? Odmítli se vzdát.
5. „Jsme ještě příliš mladí, nebo už příliš staří.“
Historie pracovních, podnikatelských, uměleckých i dalších úspěchů zná příklady, kdy jich dosáhli lidé, kteří byli ostatními považováni jak za příliš mladé, tak i příliš staré. Jak mladý je příliš mladý a jak starý je příliš starý?
6. „Není to pro nás vhodné.“
Opět jde o otázku, kdo to říká, a na základě čeho? Co potřebujeme, víme většinou nejlépe sami. Naši přátelé se po letech nebudou dívat zpět na náš život a litovat rozhodnutí, která jsme neudělali.
Všichni jsme z velké části produktem svých rozhodnutí. Proč tedy nechávat volby, co bychom dělat měli či neměli, na druhých. Naše sny patří nám a naše rozhodnutí, jak s nimi naložit, by naším mělo být také.
7. „Daná oblast je již plně obsazená.“
Každou činnost lze vykonávat lépe nebo trochu jinak, než ji vykonávají ostatní. A žádný obor činnosti není tak „přeplněný“, aby do něj nemohl s úspěchem vstoupit někdo další. Zejména tehdy, jestliže je schopen přijít s něčím novým. Mark Zuckerberg, internetový podnikatel a spoluzakladatel Facebooku, nevynalezl sociální média, našel jen způsob, jak je organizovat lépe.
8. „Máte jen nápad.“
Jde o pohled, který možná většinu lidí při úvahách o jejich snech nakonec zastaví. O svých nápadech či představách často dlouho uvažujeme, probíráme je z různých stran, možná si je i zapíšeme a jsme přesvědčeni, že jsou skvělé. Po krátkém čase však již na ně možná nikdy nepomyslíme.
Představovat si nejrůznější možnosti bývá vzrušující. Navíc jde o činnost, která není spojena s žádným rizikem. Vzít tyto představy vážně a pokusit se je realizovat, přináší nejen riziko, ale vyžaduje většinou i značné úsilí. Na začátku většiny velkých věcí však nebývá nic jiného, než nápady.
Paradox špatných rad
Od lidí, kterých se na radu ptáme, mnohdy ve skutečnosti žádnou radu nechceme – to, co hledáme, je ověření. Víme, co chceme, svým instinktům však zcela nedůvěřujeme, váháme, a své názory si chceme ověřit.
Jan Urban (1953)
 |
A když tohoto ověření nedosáhneme, začneme o svých snech pochybovat. Jejich odmítnutí si racionalizujeme nebo o nich začínáme uvažovat jinak, a často při tom dojdeme k jednomu z výše uvedených důvodů, proč bychom měli se svými představami zatím vyčkat. Nebo je dokonce zcela odmítnout, často jako čiré a nerozumné rozmary.
Řada špatných rad, kterých se nám od druhých dostává, vychází však z toho, že se zcela přirozeně obracíme k těm, které považujeme za důvěryhodné. Přicházejí od těch, kterým na nás záleží nebo nás chtějí chránit. Někdy až příliš.
Řešením je věřit v sebe sama, a to natolik, aby se naše myšlenky proměnily ve více než pouhá slova. Někdy to může znamenat, že radám ostatních, proč to či ono neudělat, naslouchat přestaneme a rozhodneme se dokázat, že všechny představy a sny nejsou marné. A pokud se nám těchto rad dostane nebo si je dokonce dáme sami, neměli bychom se jimi nechat od sledování vlastních snů odradit.
Navíc bychom je neměli ani dále rozšiřovat, tedy dávat ostatním, především ne tehdy, pokud je od nás nikdo nechce.
Jedno varování
Na závěr však zmiňme i jedno varování. Jsou i sny, které je lépe nesledovat. Bývají to často ty, které se příliš soustřeďují na výsledek a nezahrnují úsilí potřebné k jejich dosažení. Jsou sebezničující a jejich naplnění se tak může stát tím nejhorším, co nás může v životě potkat.
Při posuzování, zda určité sny sledovat či nikoli, je proto třeba vzít v úvahu i svou motivaci. Tedy to, co nás k nim vede. Pokud nás naše práce nebaví, nebude nás bavit ani tehdy, když v ní postoupíme. A když dojdeme k závěru, že sníme – obrazně řečeno – spíše o tom, jak stojíme na pódiu v záři reflektorů, než o tom, co budeme muset pro dosažení úspěchu vykonat, měli bychom si jejich sledování ještě rozmyslet. Mohlo by se nám totiž stát, že by nás naše vlastní sny zklamaly.
