Oba filmy mají společného mnohem víc. Sebedestruktivní osudy výjimečných muzikantů, spojených i homosexuální orientací. Pečlivě budované retro, hýřivou výpravu propojenou s osobní výstředností protagonistů.
Skvostnou muziku, která vyvolává mrazení i mravenčení a nakažlivě zvedá ze sedadel: vedle titulního Rocketmana a finálního I Am Still Standing se do pocitové paměti zapíše zejména Your Song, inscenovaný jako zázrak zrození ryzí krásy.
A v neposlední řadě tu oscarovému Ramimu Malekovi v roli Mercuryho háže hereckou i pěveckou rukavici Taron Egerton. Jak píše Time Out, jeho výkon je naprosto soustředěný, The Telegraph mluví o vnější podobě i přesně zvládnuté manýře, nicméně filmový Elton John vkládá do jeho projevu též vlastní radost.
Mimochodem na Bohemian Rhapsody se prý Egerton raději nešel podívat, za což jej režisér Fletcher pochválil slovy „Chytrý kluk“. A měl pravdu, Egerton působí zcela svébytně, autenticky a vzdor pódiové exhibici až „ po anglicku“ zdrženlivě.
I slabiny mají oba filmy stejné, v obou případech vycházejí hlavně ze scénářů, respektive z okamžiků, které se pokoušejí o psychoanalytické prvky na hraně melodramatu. Naštěstí pro Rocketmana přejde většina takových situací plynule do písně - a to je požitek.
Nicméně v jednom ohledu, ač je to ironický paradox, má Bohemian Rhapsody navrch. Všeobecně známá smrt Freddieho Mercuryho totiž poskytuje přirozený patos pro osudové vyvrcholení. Elton John nad svými démony vyhrál, žije - a byť je to důvod k potlesku, diváckým emocím více pomáhají náhrobky.
