Zbraně na východě Ukrajiny v posledních týdnech až na výjimky mlčí. Z fronty se pomalu stahuje těžká technika, křehké příměří je s blížící se zimou pro obyvatele Donbasu požehnáním.
Konec bojů však má hořkou pachuť pro stovky zahraničních dobrovolníků, kteří v řadách prokyjevských batalionů válčili proti separatistům a vláda jim slíbila ukrajinské občanství a zajištěný život.
Zůstalo jen u slibů. Bojovníci, kteří ve svých domovinách mnohdy opustili dobrou práci, nyní na Ukrajině přežívají v ilegalitě a strachu z vyhoštění. V mnoha případech se jedná o Rusy a Bělorusy, tedy občany států, jejichž úřady jim za boj proti proruským separatistům hrozí tvrdými postihy.
Batalion AzovBojovníci ve stínu vlčí runy |
Cestu od relativně spokojeného života až na dno společnosti na Ukrajině si prošel i 19letý běloruský student Rudolf. V květnu 2014 na Facebooku narazil na motivační plakát, který volal do boje proti donbaským vzbouřencům. „Tohle není válka Ruska s Ukrajinou, je to válka mezi svobodou a bezprávím,“ lákal tehdy vůdce batalionu Donbas Semen Semenčenko na sociálních sítích.
Ze školy na bojiště
Rudolfa výzva na internetu zaujala. Zanechal studií, rozjel se do Kyjeva a stal se právoplatným členem Semenčenkova batalionu, který spadá pod ukrajinské ministerstvo vnitra. Běloruský mladík se zanedlouho zapojil do bojů v Luhanské a Doněcké oblasti a při obsazování měst Artemivsk a Lysyčansk dostal na starost radiovou komunikaci.
Bojové úspěchy mu vynesly respekt ostatních dobrovolníků. Nyní, měsíce potom, co z fronty odešel, je však sláva pryč. Přespává v Kyjevě na gaučích u přátel a snaží se získat ukrajinské občanství. Tříměsíční pobyt bez víza, který Bělorusům a Rusům zajišťují ukrajinské zákony, mu dávno vypršel.
O jeho působení v batalionu Donbas se už dozvěděly běloruské tajné služby, které spolupracují s Kremlem. Ve vlasti by tak zcela jistě skončil ve vězení, píše server Foreign Policy.
Místo vděku život v ilegalitě
Rudolf je jedním ze stovek cizinců, kteří pod vlajkou Kyjeva na východě Ukrajiny riskovali život. Ministr vnitra Arsen Avakov jim za to slíbil „rychlé udělení občanství“.
Za bojové nasazení dobrovolníci nedostávali žádný plat a o občanství nepadlo během bojů ani slovo. Dobrovolníci ze zahraničí předpokládali, že administrativní záležitosti se vyřídí po porážce separatistů či během klidu zbraní. To se však nestalo. Rudolf zná 50 dalších dobrovolníků, kteří jsou nyní rozeseti po celé Ukrajině a čekají na udělení občanství.
Někteří z nich žijí v žalostných podmínkách a kvůli strachu z vyhoštění mnohdy riskují život. Mladý Rus Sergej, který donedávna bojoval v řadách batalionu Šachtarsk (byl rozpuštěn po tom, co jeho členové loupili v obsazených městech), byl v červenci letošního roku zastaven policií v Dněpropetrovsku. Od úřadů následně dostal pokyn k opuštění země. Do Ruska se však vrátit nechtěl a zamířil proto zpět do válečné zóny, kde šlápl na minu a téměř přišel o nohu. Na operaci se mu museli skládat kamarádi prostřednictvím sbírky na Facebooku.
Do podobné situace se dostala také dvacetiletá Ruska Julia. Ta se v minulosti přidala k protestům na Majdanu a později vstoupila do batalionu Ajdar, který mimo bojových úspěchů proslul porušováním lidských práv. Julia v jedné z bitev přišla o pas, o sedm měsíců později pak na Ukrajině porodila. Úřady však jejímu dítěti odmítly vystavit rodný list.
Občanství jen pro státní zaměstnance
Snahy o pomoc zahraničním dobrovolníků přitom podporují i velitelé jednotlivých batalionů. Ve společném dopise prezidentovi Petru Porošenkovi zaslali jména a národnosti všech svých bojovníků. Odpověď z prezidentské kanceláře však nedorazila.
Porošenko v prosinci loňského roku pomocí speciálních dekretů udělil občanství celé řadě cizinců. Mimo jiné americké investiční bankéřce Natalii Jareskové, která se stala ukrajinskou ministryní financí, bývalé člence ruské opozice Marii Gaidarové či bývalému gruzínskému prezidentovi Michailu Saakašvilimu. V prvních osmi měsících letošního roku Porošenko udělil občanství ve zrychleném řízení 707 lidem. Slíbil ho i zahraničním bojovníkům, opět však zůstalo jen u slibu.
Pětatřicátník Genadij, který v minulosti působil jako velitel čety radikálního Pravého sektoru, se zlobí, že občanství očividně dostanou pouze lidé, kteří pracují pro vládu. „Pokud musím být vládním zaměstnancem, abych mohl dostat občanství, tak jsem připravený vzít cokoli. Klidně budu dělat řidiče,“ tvrdí. Povolení k pobytu mu vypršelo při pobytu v nemocnici, kde léčil zranění z boje. „Kdykoli mě teď může na ulici zastavit policie a vyhostit mě. K lidem, kteří nasazovali život za nezávislost Ukrajiny, je to jednoduše nefér,“ myslí si Genadij.
Batalion AjdarIntelektuálové, kteří pro slávu Ukrajiny unáší a rabují |
Zahraniční bojovníci, kteří se ukrývají na Ukrajině, se nyní obávají, že s nimi kyjevská vláda nechce mít nic společného. Vysvětlují si to tím, že se Kyjev ze všech sil snaží vstoupit do EU a udělování občanství lidem, kteří bojovali za oddíly s poněkud nelichotivou pověstí, by pošpinilo obrázek čestné vlády.
Ruské úřady mezi tím zahájily vyšetřování několika lidí, kteří v uplynulých měsících bojovali na straně kyjevských batalionů. Běloruský prezident Alexandr Lukašenko pak slíbil, že se „vypořádá s kýmkoli, kdo bojoval na Ukrajině, jakmile se vrátí do vlasti“.
Podívejte se, jak skládají přísahu členové batalionu Azov:
29. června 2014 |
