Na pozice Islámského státu každý den útočí bitevní letouny Spojených států a americký prezident Barack Obama opakuje, že islamisté ovládající značnou část Iráku a Sýrie budou nakonec zničeni. Rok po vyhlášení jejich chalífátu se však ukazuje, že Islámský stát je daleko odolnější, než se čekalo.
Má to několik příčin. Spojenecké nálety se podle BBC zaměřily na velké jednotky, Islámský stát se však přizpůsobil a své jednotky rozdělil na menší skupiny, které nejde tak dobře zaměřit. Islamisté rovněž chytře využívají pouště, ve které se mohou díky své vysoké mobilitě kdykoliv ztratit a opět se z ní neočekávaně vynořit.
Islámský státCHALÍFÁT: Zapouští kořeny ŠIDŽVA: Brit si vymyslel bitvu v Iráku HIZBALLÁH: Krvácí v Sýrii a ztrácí podporu mezi Araby BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté VELITEL: Sýrie bude vzkvétat, věří legenda HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí PALMÝRA: Svět se bojí o „Benátky pouště“ ZBRANĚ: Povstalci je kutí na kolenou VĚZENÍ: Vyráběli bomby, teď v cele vyhlíží smrt HROBKY: Islamisté je ničí, aby vymazali paměť lidí KONFLIKT: Chalífát rozkládají hádky a dezerce |
Relativně malá skupinka islamistů tak na sebe na velkém prostoru může vázat velký počet nepřátelských vojáků a další jednotky Islámského státu mezitím má volné ruce k útoku na další město.
Pásová strategie
Jednou z nejúčinnějších zbraní islamistů se ukázaly sebevražedné útoky vozidly napěchovanými výbušninami. Islamisté přitom často využívají americké obrněné vozy Humvee (o nich jsme psali zde).
Menší města islamisté dobývají tak, že do nich najedou se sebevražednými automobily ze dvou stran. Za nimi následují „mučedníci“ s vestami plnými výbušnin a až poté lehce ozbrojená vozidla a pěšáci.
Při dobývání větších měst islamisté kombinují infiltraci a „pásovou strategii“. Nejprve dobudou vesnice v okolí města, uzavřou přístupové cesty a obklíčení postupně utahují až nakonec vstoupí na předměstí.
Vojenští analytici z Institutu pro studium války ve své studii upozorňují, že Islámský stát má daleko více konvenčních zbraní než jeho předchůdci jako al-Káida.
A přestože nyní spíše brání své územní zisky z minulého roku, neznamená to, že se nechystá na další bitvu. Autoři studie soudí, že velitelé islamistů nejdříve chtějí vyhnat své nepřátele z Iráku a Sýrie, poté hodlají expandovat a vytvořit globální chalífát.
Zůstat a expandovat
Jak toho hodlají dosáhnout, nastínili sami islamisté loni v listopadu ve svém časopise Dabiq, ve kterém popsali svoji strategii nazvanou „Zůstat a expandovat“. Jak název naznačuje, má dva cíle. Za prvé udržet chalífát v Iráku a Sýrii a za druhé do konce roku 2014 expandovat do Libye, na Sinaj a dalších částí arabského světa.
Fotogalerie |
Američtí vojenští analytici postup Islámského státu přejmenovali na strategii „Tří prstenců“. Prvním z nich je území současného chalífátu, tedy Irák a Sýrie. Prostřední prstenec představuje Blízký východ a severní Afrika a posledním okruhem jejich zájmu je Evropa, Asie a Spojené státy.
Islámský stát v rámci této strategie využívá tři různé taktiky - konvenční válku, gerilovou válku a teroristické útoky. Ve vnitřním prstenci efektivně kombinuje všechny tři a neblahé stopy jeho přítomnosti můžeme pozorovat i v prostředním prstenci - příkladem jsou opakované útoky na egyptské vojáky na Sinaji nebo situace v Libyi, kde radikálové ovládli Dernu a Syrtu.
V posledním prstenci se džihádisté omezují na teroristické útoky. Několika takovým „osamělým vlkům“ se už podařilo provést několik atentátů v Austrálii, USA a Kanadě.
Hlavně neztratit Mosul
Autoři studie upozorňují, že strategie Islámského státu se v průběhu let měnila. Mezi roky 2008 a 2013 radikálové čekali, až Američané odejdou z Iráku a chystali plány příštího postupu. Po odchodu Američanů se jejich cílem stalo šíitské obyvatelstvo. Islámskému státu se podařilo zaútočit na věznice Abú Ghrajb a Tádží a osvobodit z nich 500 svých sympatizantů. Své síly pak soustředil převážně v pásmu kolem Bagdádu.
Výrazně mu nahrál i vývoj v Sýrii: získal přístup k dalším zdrojů i novým bojovníkům. Islámský stát se v té době zaměřil právě na Sýrii a proměnil se i styl jeho válčení. Spíše než na teroristické útoky proti civilistům se zaměřil na útoky na vojenské základny a policejní stanice.
V první polovině roku 2014 Islámský stát ukázal naplno svoji sílu. Podle odborníků se v této době jasně ukázalo, že v jeho řadách působí vycvičení vojáci, pravděpodobně bývalí členové armády Saddáma Husajna. Není náhodou, že ofenziva v irácké Fallúdži a Ramádí se odehrála ve stejný čas jako dobytí syrské Rakká a měst na severu Sýrie. Islamistům se brzy podařilo územní zisky v obou státech propojit.
Rychle se pohybující radikálové vzápětí obsadili Mosul, Tikrít a další města. Přes léto 2014 Islámský stát postupoval a v srpnu byl pouhých třicet kilometrů od kurdského Irbílu. V tu chvíli na něj začaly útočit letouny Spojených států a jejich spojenců. Po boku iráckých jednotek nastoupily do boje šíitské milice, které za pomoci Íránu odvrátily obsazení Bagdádu.
Přestože v posledních týdnech islamisté dobyli téměř celou provincii Anbár jihozápadně od Bagdádu a syrskou Palmýru, musí se především soustředit na konsolidaci územních zisků. Na severu Sýrie pro ně pokračující hrozbu představují kurdské jednotky, které dobyli klíčové město Tall Abjad na hranicích Turecka.
Odborníci upozorňují, že Islámský stát se od ostatních teroristických uskupení podstatně liší svojí strukturou i ambicemi. Organizace abú Bakra al-Bagdádího chce vládnout, a proto musí mít vlastní území, kontrolovat města a obyvatelstvo. Jenom pokud ztratí možnost ovládat obydlené oblasti, bude to znamenat konec jeho chalífátu, myslí si odborníci.
Za baštu Islámského státu se často považuje syrské město Rakká, odborníci však upozorňují, že skutečným centrem je irácký Mosul. „Mosul je symbolem jejich moci, protože právě tam abú Bakr al-Baghdádí vyhlásil v loňském roce vznik chalífátu. Kdyby ztratil Mosul, ztratí důvěryhodnost,“ píše se v dokumentu o strategii islamistů. Dá se proto očekávat, že islamisté budou o Mosul bojovat daleko houževnatěji než o Tikrít.
Jak si stojí Islámský stát v Sýrii a Iráku
