Finský premiér Juha Sipilä byl nedávno dotázán, jak by vyjádřil stav současné evropské politiky na stupnici od jedné (nejlepší) do deseti (nejhorší). Odpověď zněla: „dvanáct.“ Finsko je podle něj zcela frustrované z toho, jak vleklá debata obrexitu zaclonila řešení mnoha jiných závažných problémů. Od imigrace po reformu eurozóny.
„Brexit zabírá cenný čas z našeho prostoru pro jiná důležitá rozhodování,“ vyjádřil se Sipilä v rozhovoru pro bruselský list Politico. Není s tím názorem osamělý. Napříč Evropou bobtná nespokojenost. Od Portugalska po Estonsko. Čas běží a klíčová unijní témata nikdo neřeší, čas i energii polyká neplodná brexitová diplomacie.
Španělský premiér Pedro Sánchez nedávno vyjádřil pochopení, že Brity zaměstnává brexit 24 hodin denně. Současně však tvrdí, že pro Evropany to pomalu přestává být nejdůležitější téma. „Čím dříve smeteme brexit ze stolu, tím lépe, míní Sipilä. Bruselští úředníci tomu říkají diskrétně „únava z brexitu“.
Upozaděné evropské volby
Už v květnu přitom čeká evropské voliče důležitá volba poslanců do europarlamentu, která by mělo hodně napovědět o společném směřování sedmadvacítky. A summit v rumunském Sibiu, který podle šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera představí problémy „blízké běžným lidem.“ Debata o tom není moc slyšet.
Místo toho se skloňují rizika britského odchodu a možné scénáře na tamní scéně. Naposledy to byly víkendové náznaky britských médií, že premiérka Theresa Mayová bude chtít na vyjednávání další dva týdny, nad rámec brexitového data 29. března.
Je tu velké riziko, že brexit ovládne debatu nadlouho. Zapadnou tak jiné věci, které by měly voliče zajímat. Třeba společný postup v otázce imigrace, reformy eurozóny či budoucí bezpečnostní rizika.
Kancléřka Angela Merkelová se nachází v sestupné fázi své vlády, její obvyklý partner, neoblíbený prezident Emmanuel Macron, má dost domácích starostí. Není výrazný politik, který by se důležitých témat zmocnil.
Ekonomika i uprchlíci
Ekonomika nevypadá na první pohled jako naléhavé téma. Vzpomínky na dluhovou krizi v Irsku a Španělsku odezněly, také Řecko se vrací na finanční trhy. Není ale důvod jásat. Podle čerstvé prognózy Evropské komise letos porostou evropské ekonomiky o 1,5 procenta, tedy vlažnějším tempem, než se čekalo.
Růst komplikuje váznoucí výroba aut v Německu, sociální rebelie žlutých vest ve Francii či třeba nejistoty kolem italské fiskální politiky. Ta je dobrou ukázkou toho, jak Evropě chybí jednotná vize. Itálie sice loni našla společnou řeč s Bruselem a schválila svůj schodkový rozpočet. Hořkost ale zůstala.
Tvrdý brexit straší britské obchodníky, nechtějí přijít o salát nebo rajčata |
Italové připomínají, že třeba Francii v minulosti porušování kritérií procházelo. „Sledujeme ukázkový střet mezi snahami o rozpočtovou suverenitu a skutečností, že země náleží k měnové unii,“ míní analytik Guntram Wolff z bruselského think-tanku Bruegel.
Absentuje i debata o imigraci. Švédsko azylanty přijímá, Dánsko nikoli. Itálie se hádá s Francií, která jí posílá migranty přes hranici. „Zatím mohou být ze všeho viněni Britové, je ale fakt, že je EU rozhádaná a nejednotná, není to vůbec hezký pohled,“ říká bývalý britský europoslanec Andrew Duff.
Pokud mainstreamoví politici nenabídnou debatu o těchto věcech, téma zůstane euroskeptikům.
