Konflikt v Jemenu si co do klanové, náboženské a etnické roztříštěnosti země nezadá se Sýrií, je nepřehledný a složitý. Co drží pohromadě ty dva základní soupeřící bloky, tedy na jedné straně severojemenské Hútíovce, síly věrné exprezidentovi Sálihovi a Írán, a na straně druhé vládní síly na jihu země, které podporuje koalice sunnitských států?
Oba bloky spojuje pragmatismus. Je třeba si uvědomit, že dokud byl Sálih prezidentem, byli jeho nynější spojenci Hútíovci jeho největšími nepřáteli. Obviňoval je, že jsou agenty Íránu, což bylo diskutabilní - Írán tam aktivní byl, ale třeba s tím, co pro něj představuje libanonský Hizballáh, se role Hútiovců srovnat nedala. Dnes je podpora Teheránu Hútíovců výrazně silnější.
Lukáš VisingrVojenský odborník a publicista, zaměřuje se i na bezpečnostní témata. Situaci v Jemenu se podrobně věnoval například v tomto článku, který vyšel v červnu v ATM. |
Jemen také není stát ve smyslu, jak jej chápeme my. Je to konglomerát frakcí, kmenů a klanů, které na tom území žijí. Sjednocení země v roce 1990 byl velký úspěch prezidenta Sáliha, ale bylo uspěchané, do značné míry vynucené a oba původní státy se i nadále vyvíjely odlišně. Teď se to projevilo - mimo jiné i tím, jak se rozpadla armáda, jak se část jednotek přidala k Hútiům a část podporuje nynějšího prezidenta Hádího. Navíc tamní kmeny přebíhají z jednoho tábora do druhého.
Dá se to s porovnat s nějakým jiným konfliktem?
Daleko více než třeba Sýrii se to podobá Afghánistánu. V Sýrii jsou přece jen motivace dané nábožensky, v Jemenu je faktor náboženství do značné míry zástupný. Argumentují jím obě strany, ani jedné ale o náboženství ve skutečnosti nejde.
Země pozoruhodná tím, že v ní není prakticky nic užitečného
O co tam tedy jde? Když si ten boj představíme jako místo zástupného střetu Íránu a Saúdské Arábie, co mohou tito regionální rivalové získat a ztratit?
Získat nelze prakticky nic. Jemen je pozoruhodný tím, že v něm není téměř nic užitečného až na strategickou pozici. Bojuje se jednoznačně o prestiž. V Íránu se domácí propaganda snaží křísit motiv staré perské říše (Sasánovské impérium kdysi Jemen ovládalo, pozn. red.), čehož se Arabové obávají snad ještě víc než vyčerpávajícího se motivu islámské revoluce.
Je to do jisté míry analogické s děním v Číně, kde se domácí propaganda také přeorientovává z původní marxistické na nacionalistickou, na akcent staré čínské říše. Saúdové se ale samozřejmě obávají i íránského vlivu na šíity, kteří jsou ve většině arabských zemí menšinou - často velmi diskriminovanou.
Třeba na šíity žijící na jihu Saúdské Arábie, u jemenských hranic?
Ano. Dění na té hranici je vlastně už několik měsíců konfliktem nízké intenzity. Celkem často se tam střílí, Saúdové už v oblasti přišli o spoustu obrněných vozidel a minimálně dva bitevní vrtulníky Apache.
Vraťme se ještě k té prestiži.
Můj názor je, že Íránci chtěli zatáhnout bohaté arabské země do nějaké složité války, kde si uříznou ostudu, a tak začali víc podporovat Hútíovce.
Arabské státy zareagovaly, Saúdové se rozhodli ukázat, že jsou regionální hegemoni, kteří si umí udržovat pořádek - vida, Írán, hrozba, musíme intervenovat, slabý Jemen nebude problém, ukážeme světu, že to zvládneme sami. Místo toho předvedly intervenující státy debakl. Bez pomoci USA se neobešly, protože zapomněly, že nemají potřebné zpravodajské kapacity. V létě jim došly bomby a musely je v USA nakoupit. Ukázaly, že bez podpory Západu vojensky působit neumí.
Objevily se zprávy, že na straně jemenské vlády bojuje kontingent Kolumbijců a Senegalců. Jaký mohou mít ty státy na válce zájem?
Kolumbijci a další příslušníci národů Latinské Ameriky - lidé z Chile, z Panamy a dalších zemí - jsou regulérní žoldnéři. Je jich tam asi osm set. Od roku 2011 působí pod velením Spojených arabských emirátů, které je cvičily k potlačování pokusů o převrat. Tedy na scénáře typu intervence Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů v Bahrajnu v roce 2011 (potlačení protestů proti králi, pozn. red.).
Neklidný JemenNa území dnešního Jemenu existovaly ještě před pětadvaceti lety dva státy - na jihu Lidově demokratická republika Jemen a na severu Jemenská arabská republika. Obě země se opakovaně dostávaly do konfliktu kvůli vzájemným hranicím, v květnu 1990 se ale spojily a vznikl současný Jemen. V roce 2011 v průběhu arabského jara Jemenci v ulicích ukázali svoji nespokojenost s nezaměstnaností, ekonomickými problémy, korupcí a žádali rezignaci prezidenta Sáliha. Ten odstoupil až po půl roce, když mu parlament slíbil beztrestnost. Do čela země se posunul dosavadní viceprezident Hádí. Loni v září šíitští rebelové zvaní Hútíovci obsadili metropoli Sanaa a postupně se dostali až do Adenu na jihu země. V březnu do bojů na straně vlády prezidenta Hádího vstoupila koalice vedená Saúdskou Arábií. Vláda časem Aden získala zpět a nyní se snaží postupovat severním směrem, tedy na Táizz a Sanaa. Občanská válka v nejchudší zemi Arabského poloostrova si za šest měsíců svého trvání vyžádala nejméně 5 400 obětí. |
Teď Spojené arabské emiráty musely jihoamerické žoldnéře poslat do boje, protože jim a Saúdům začalo téct do bot. Potlačování demonstrací jim jde „bezvadně“, ale nejsou asi zvyklí, že ta druhá strana střílí... Celá věc má ještě ten rozměr, že saúdské angažování v Jemenu nejspíš neorganizoval král, ale následník trůnu, ministr vnitra a králův synovec Mohamed bin Najíf a králův syn a ministr obrany Mohamed bin Salmán. Zřejmě chtěli ukázat, že jsou „tvrďáci“, a upevnit si své postavení v boji o moc. To ovšem oficiálně nikdo nepotvrdí.
Jsou žoldnéři cennou posilou?
Jihoameričané mají zkušenosti s bojem proti asymetricky bojujícímu protivníkovi a určitě budou schopnější než arabští vojáci. Kromě toho je ale potřeba i nějaká ta „potrava pro děla“ a tu zajišťují chudé africké země: Súdán, Mauritánie a Senegal. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty si jejich nasazení fakticky zaplatily prostřednictvím investic. Formálně to není žoldnéřské nasazení, ale prakticky to k němu nemá daleko.
V jaké fázi nyní válka v Jemenu je, co se tam aktuálně děje? A jaký je vůbec charakter současných bojů?
Intervenující koalice sunnitských zemí tam má určitě tisíce vojáků, už v létě se mluvilo o třech tisících, když větší pozemní boje začaly. Tvoří několik pěších a obrněných brigád, které ovládají určitá území, ale na severu se jim proti Hútíovcům nedaří. Hútíovci mají letité zkušenosti s partyzánským bojem a ve složitějším terénu se ubrání.
Záměr intervenčních sil - nejdříve letectvem vybombardovat Hútíovce, následně nechat loajální jednotky dobýt hlavní město Sanaa a dosadit zpět prezidenta Hádího - se nezdařil. Proto museli posílit pozemní intervenující jednotky a nasadit i ty cizí žoldnéře. Celkově je ten konflikt hodně podobný Afghánistánu - intervenční jednotky se tam zasekly, východisko není žádné. Myslím, že Saúdové íránskou návnadu spolkli i s navijákem.
Situace v Jemenu k 15. listopadu 2015 podle nezávislé komunity ArchiCivilians. Červeně jsou území pod kontrolou Hútiů a sil exprezidenta Sáliha, oranžově vládou ovládané území. Šedě pak zóna s vlivem islamistů.
Protivníci intervenčních armád nejsou jen lehce vyzbrojení partyzáni, spolupracují s nimi vojáci jemenské armády, kteří se přidali na stranu exprezidenta Sáliha...
Ze strany Hútíovců a s nimi spolupracujících jednotek bylo vypáleno několik balistických raket a minimálně jedna zasáhla základnu intervenčních sil, kde zabila asi 70 vojáků z několika zemí - SAE ztratily minimálně 22 mužů a byla to pro ně největší jednorázová bojová ztráta v jejich historii. Byla to raketa sovětské konstrukce OTR-21 Točka s kontejnerovou hlavicí. Intervenční síly pak rozmístily protiraketové systémy Patriot a hlásí, že několik dalších raket typu Točka a Scud sestřelily. Hútíovci se chlubí i úspěšnými raketovými útoky na lodě interventů, tomu ale moc nevěřím.
Lodě, které se snaží o blokádu jemenského pobřeží kvůli Íránu?
Ano. Té blokády se účastní ještě několik dalších zemí, cílem samozřejmě je, aby Írán nemohl dodat do země zbraně, což se asi z větší části daří. Íránci mají v Jemenu nějaké poradce, ale třeba s rozsahem jejich angažmá v Sýrii se to nedá srovnávat. Jedna potopená loď měl být dokonce saúdskoarabský tanker, ale zdá se mi to pochybné - nikdo jiný si údajného potopení velké lodi nevšiml.
V Jemenu unesli pracovnici Červeného křížeNeznámí ozbrojenci v úterý ráno v Jemenu unesli tuniskou pracovnici Červeného kříže. S odvoláním na zástupce této mezinárodní humanitární organizace o tom informovala agentura Reuters. Ozbrojenci ženu přepadli a unesli při odchodu z domu do práce v hlavním městě Sanaa. "V tomto okamžiku netušíme, kdo za únosem stojí, jaké jsou jejich motivy, ale snažíme se s únosci spojit, aby naši kolegyni propustili," uvedla mluvčí Červeného kříže. Zdroj: ČTK |
Těží z konfliktu al-Káida na Arabském poloostrově, stoupá její vliv?
Určitě ano. Ať se nám to líbí, nebo ne, Hútíovci byli největší nepřátelé al-Káidy na Arabském poloostrově (AQAP), vedli s ní na jemenském území poměrně úspěšný boj.
Prezident Sálih se pak dopustil katastrofální chyby, když využíval sunnitských radikálů - během celé doby své vlády, tedy až do roku 2011 - s různou intenzitou právě proti Hútíovcům, svým dnešním spojencům. Říkal, že každý, kdo proti němu bojuje, je buď řízen al-Káidou nebo Íránem. Američané na to slyšeli a podporovali ho, protože se v tamní situaci asi moc neorientovali. Je otázkou, zda to bylo dobře či špatně.
Dodnes jsou v jemenských tajných službách elementy s vazbami na radikály, podobně jako třeba v Pákistánu. AQAP z nich těží, došlo k několika útokům proti intervenčním jednotkám, nejméně jedna skupina v Jemenu deklarovala loajalitu Islámskému státu.
Jemen a Sýrie před válkami? Obrovský kontrast
Jak moc trpí konfliktem civilní obyvatelstvo? Zaznamenal jsem, že počet obětí je uváděný v řádu tisíců, ale třeba počet lidí bez přístupu k jídlu či pitné vodě přesahují deset milionů, polovinu jemenské populace.
Je potřeba si uvědomit ten obrovský kontrast se Sýrií, která byla na regionální poměry celkem vyspělou zemí. Jemen byl obdobně jako Afghánistán veskrze primitivní „žebráckou kapsou“ a válka už to nemohla zhoršit úplně radikálně. Co se týče jídla a vody, ta situace tam byla příšerná vždycky. Počet padlých civilistů je skutečně relativně nízký, v řádu tisíců, ale Jemen nemá tolik velkých měst jako Sýrie, kde při útoku na město přibývá obětí velmi rychle. Hodně Jemenců žije na venkově, opravdu se to podobá Afghánistánu: poušť, hory, vesnice.
To asi ztěžuje práci humanitárním organizacím - všiml jsem si, že třeba Lékaři bez hranic do země alokují ne až o tolik méně zdrojů než do Sýrie (srovnání zde a zde), ale doprava po zemi bude asi obtížná...
Nejen těmto organizacím. Také novinářům, což je jeden z důvodů, proč je konflikt v Jemenu tak málo mediálně pokrývaný. Není to tak atraktivní země - a je téměř bez zázemí, měst a infrastruktury, kde by se dalo jakž takž pracovat.
Afghánistán se od roku 2001 posunul, podařilo se tam vybudovat nějakým způsobem infrastrukturu, takže ta země vypadá lépe než před deseti, patnácti lety - životní standard je tam pořád špatný, ale dříve byl příšerný. V Jemenu je příšerný pořád. Třeba s předválečnou Sýrií se to vůbec nedá srovnávat.
Jaké jsou scénáře vývoje? Může se Jemen po 25 letech od sjednocení zase rozdělit na dva státy?
Je to jedna z možností, protože sjednocení bylo politicky vynucené a hodně ukvapené. Nedovedu si představit scénář, ve kterém by intervenující koalice mohla říci - vyhráli jsme. Pokud by dobyla hlavní město Sanaa, tak se Hútíovci odtrhnou, to by těžko bylo vítězství. Navíc by takové ukončení konfliktu bylo krvavě zaplacené.
Ta země se už z geografického hlediska - obdobně jako Afghánistán - prostě ovládat nedá a roztříštěnost obyvatelstva tomu také nepomáhá; slovy exprezidenta Sáliha to je jako tančit na hlavách hadů. Tohle se v představitelně dohledné době nezmění. Třeba v Iráku nebo Sýrii může brutální diktátor jakž takž uplatňovat centralizovanou vládu. V Jemenu ne.
