„Netrápí mě, že se stanu vojákem po pár dnech výcviku,“ popsal začátkem minulého týdne BBC devatenáctiletý student biochemie na kyjevské univerzitě Maksym Lutsyk, když s partou dobrovolníků, většinou teenagerů, vyrážel z ukrajinské metropole na základní armádní trénink.
Lutsyk má za sebou pět let ve skautu, kde se naučil dovednostem v lese i zacházení se zbraněmi. Společně s ním se k teritoriální obraně přihlásil i jeho osmnáctiletý kamarád Dmytro Kisilenko, jenž studuje ekonomii.
Někteří z dobrovolníků měli při odjezdu na výcvikovou základnu na kolenou chrániče, další v rukou třímali spací pytle. Všichni před nástupem do autobusu dostali do rukou zbraň – kalašnikov.
Po týdnu výcviku na checkpoint
Nyní, o týden později, již střeží své stanoviště na východním okraji Kyjeva. Každý z nich dostal uniformu, neprůstřelnou vestu, pořádné pěchotní chrániče kolen i přilbu. Na starost mají jedno z kontrolních stanovišť, které obložili pytli s pískem a ocelovými zábranami proti tankům.
Dobrovolníci z řad teenagerů, kteří se přihlásili teritoriální obraně:
„Zvykl jsem si na svou zbraň, naučil se střílet, jak se chovat v bitvě i řadu dalších věcí, které budeme v boji s Rusy potřebovat,“ popsal Lutsyk. „Cítím se mnohem sebevědoměji než předtím, protože už máme znalosti v taktice, boji i polní medicíně,“ souhlasí Kisilenko.
Všem mladíkům se nyní hlavou honí otázka, jestli se blíží bitva o Kyjev. „Určitě je to možné. Musíme tady Rusko zastavit, protože pokud se dostanou do hlavního města, válka by mohla skončit,“ myslí si Kisilenko.
Nesnaž se být hrdinou, říkají synům rodiče
Oba mladíci pochází ze stejného města u ruských hranic, které nyní čelí ostřelování. Jejich rodiny se tam stále nacházejí. „Matka mi řekla, ať zůstanu někde v bunkru a třeba se nabídnu, že budu vařit jídlo,“ říká Lutsyk s tím, že své rodiče ušetřil podrobností o svém nasazení.
Kisilenkovi rodiče naopak přesně ví, kde je a co dělá. Zpočátku invaze se v Kyjevě přihlásil k výrobě Molotovových koktejlů, po několika dnech zavolal otci, aby mu řekl, že se rozhodl připojit k teritoriální obraně.
„Řekl mi, ať se nesnažím být hrdinou. Moji rodiče jsou ale hrdí na to, co dělám,“ říká s tím, že strach nemá. „Zatím se nebojím, ale je to v lidské přirozenosti. Hluboko v duši strach asi cítím, protože nikdo nechce zemřít, i když je to pro naši zemi. Takže smrt pro nás nepřichází v úvahu,“ líčí.
Maksym Lutsyk a Dmytro Kisilenko na checkpointu:
Dobrovolníci si proto na checkpointu povídají o tom, co budou dělat v budoucnosti. Sní o dokončení svých studií, kariérách, dívkách a založení rodin. Profesionální ukrajinská armáda je jen několik kilometrů před nimi, kde čelí tváří v tvář ruským okupantům a lítým bojům.
Pokud však Rusové skutečně přijdou do Kyjeva, tak jako všichni dobrovolníci v teritoriální obraně, také Maksym a Dmytro budou muset střílet ze zákopů, které sami pomáhali vykopat. Připravené jsou v nich krabice s Molotovovými koktejly. „Všichni v Kyjevě čekají na bitvu. Vojáci, civilisté v uniformách i bez nich, budeme bojovat,“ uzavírá Maksym.