Kde vás otřesy zastihly a jaký měly dopad na vaši rodinu? Jaká je tam teď situace?
Byli jsme v Diyarbakiru, spali jsme doma. Diyarbakir není tektonická oblast, nikdy takové otřesy nezažil. Takže šok, který jsme prožívali v prvních okamžicích, pramenil především z toho, že jsme nemohli pochopit, jak je to vůbec možné. Po druhém zemětřesení už hlásili varování před následnými dotřesy, takže jsme se uchýlili na místo, kde se shromažďovali lidé.
Kromě toho šoku se nám naštěstí nic nestalo. Budova, v níž bydlíme, má menší praskliny. Ty by neměly být nebezpečné. Až na naprasklý nosný sloup... Teď tedy čekáme na kontrolu statiků. Co se týká širší rodiny, máme příbuzné v postižených městech a většině z nich se podařilo utéct ven předtím, než se budovy zřítily. Některé vyprostili živé, některé bohužel ne. Ale to jsou teď příběhy skoro každé rodiny. Zasažená oblast byla tak velká, že téměř každý o někoho – ať už příbuzného nebo známého – přišel.