„My chceme Bobbyho! Kennedy! Kennedy! Kennedy!“ neslo se 5. června 1968 před půlnocí společenským sálem hotelu Ambassador, zatímco rozzářený senátor za stát New York mával svým příznivcům a mířil do zákulisí.
Robert Kennedy měl všechny důvody k úsměvu. Právě pronesl děkovnou řeč po vítězství v kalifornských primárkách a vynořila se před ním reálná šance, že se stane kandidátem Demokratické strany na prezidenta. A možná usedne v Bílém domě jako jeho bratr, kterého před pěti lety zavraždili v Dallasu.
Dvaačtyřicetiletý „RFK“ měl po svém projevu projít špalírem hostů, ale právě tomu se chtěl jeho tým vyhnout. Bylo pozdě a populárního politika ještě čekala tisková konference. Ze scény ho proto k překvapení a radosti hotelového personálu odvedli přes kuchyň.
Ve chvíli, kdy si potřásl rukou se sedmnáctiletým pikolíkem Juanem Romerem, třesklo osm výstřelů. Kennedyho zasáhly tři rány. Jedna do čela, druhá do krku, třetí pronikla za pravým uchem do mozku. Bobby Kennedy se sesul k zemi a vyděšený Romero k němu přiskočil.
„Podepřel jsem mu hlavu a ucítil teplou krev, všude kolem se ozývaly výkřiky: Pane Bože, jen ne další Dallas!“ popsal později Romero, kterého v osudnou chvíli zachytil fotograf Bill Eppridge (příběh slavné fotografie čtěte zde: Potřásli si rukou a pak Kennedyho zabili. Málem nepřežila ani fotka).
Triumfální nálada v hlavním sále se okamžitě změnila v naprosté zděšení. Kennedyho poradci přiskočili k mikrofonům, do kterých ještě před chvílí hovořil jejich šéf, a ptali se davu, jestli je na místě lékař. Kennedyho rychle převezli do nemocnice, ale boj lékařů byl marný. V 1:44 vydechl Robert Kennedy naposledy.
Spekulace kolem vraždy
Atentátníka zadrželi na místě činu. Na populárního politika střílel palestinský přistěhovalec Sirhán Bišár Sirhán, který se chtěl pomstít za americkou podporu Izraele v šestidenní válce. Na Kennedyho se naštval kvůli jeho výroku, že Spojené státy by měly židovskému státu dodat vojenská letadla.
„Mým jediným spojením s Robertem Kennedym byla jeho podpora Izraele a snaha dodat padesát bombardérů Izraeli, aby ublížil Palestincům,“ řekl v roce 1989 Sirhán, který si stále odpykává doživotní trest ve věznici v San Diegu.
Čas od času se ovšem ozývají hlasy, že útočníků bylo víc a Sirhán byl jen obětním beránkem, kterému tajemní organizátoři vymyli mozek. „Není pochyb o tom, že ho zhypnotizovali a naprogramovali. Navlékli to na něj. Využili ho. Zmanipulovali ho,“ řekl televizi ABC před sedmi lety Sirhánův právník William F. Pepper.
Kolem vraždy se vznášejí dvě hlavní otázky: jak je možné, že experti na audio záznamu z atentátu rozeznali třináct výstřelů, když Sirhán měl pistoli na osm nábojů? A jak je možné, že smrtelná rána pronikla do Kennedyho hlavy za pravým uchem, když Sirhán stál v době vraždy před ním?
Teorii o druhém střelci podporuje i Kennedyho syn Robert F. Kennedy jr. „Znepokuje mě myšlenka, že za vraždu mého otce možná odsoudili špatného člověka,“ říká ekologický aktivista, kterému v době vraždy bylo čtrnáct let.
Po bratrově boku
Nejpalčivějším tajemstvím však podle ABC News zůstává, jestli by se Robert Kennedy skutečně stal americkým prezidentem a dokázal sjednotit zemi bolestně rozdělenou rasovými nepokoji, generační vzpourou a válkou ve Vietnamu.
Robert Kennedy se narodil osm let po svém slavnějším bratrovi a po jeho boku vystoupal do nejvyšších pater americké politiky. Ještě během studií práv vedl kampaň Johna F. Kennedyho do Senátu, později stál i v čele jeho prezidentského tažení. V jeho vládě dostal funkci ministra spravedlnosti, především však fungoval jako jeho hlavní rádce – byl například jednou z klíčových postav při řešení kubánské krize v roce 1962.
Slavná fotografiePotřásli si rukou a pak Kennedyho zabili. Málem nepřežila ani fotka |
Usměvavý a oblíbený Bobby ostře vystupoval proti rasové diskriminaci a podílel se na přípravě zákonů o lidských právech.
Po atentátu v Dallasu a nástupu Lyndona Johnsona do Bílého domu se začal ostře stavět proti válce ve Vietnamu. On sám americké angažmá zpočátku chápal jako hráz proti šíření komunismu, později však pochopil nesmyslnost konfliktu, do kterého Američané zabředávali čím dál hlouběji.
Vietnam byl také jedním z důvodů, proč Johnson koncem března 1968 k překvapení celé Ameriky oznámil, že se nebude ucházet o znovuzvolení. Kennedyho šance v tu chvíli znatelně stouply. Vyhrál primárky v Indianě, Nebrasce, Jižní Dakotě, Washingtonu D.C. a v Kalifornii.
„Teď je to na Chicagu. Společně tam vyhrajeme!“ pobídl své příznivce do dalšího klání o prezidentskou nominaci na závěr svého vítězného projevu v Los Angeles jen práv okamžiků před tím, než v hotelové kuchyni klesl zkrvavený k zemi.
