Humanitární organizace a OSN odhadují, že akutní hlad dnes hrozí více než polovině obyvatel čtyřicetimilionové země. Nemocnice nemají léky, lékaři nedostávají plat, západní média přinášejí příběhy rodin, které z nouze prodávají své děti. Je situace skutečně tak špatná?
„Já bych těm zprávám docela věřil. Afghánistán nikdy nebyl zcela potravinově soběstačný a vláda v Kábulu byla vždy závislá na tom, že ji někdo podporoval. Nejdřív to byli Britové, potom Rusové, potom Američané. A teď to není nikdo,“ říká Zrno a připomíná, že se stažením západních jednotek odešla i řada mezinárodních organizací, které místním dávaly obživu.
Na konci ledna do Osla dorazila tálibánská delegace a jednala s evropskými diplomaty o možnosti obnovení humanitární pomoci a o uvolnění bezmála deseti miliard dolarů, které patřily afghánské centrální bance a po pádu Kábulu byly zmrazeny v USA.
Joe Biden v pátek rozhodl, že většina těchto peněz bude rozdělena mezi humanitární pomoc Afgháncům a příbuzné obětí teroristických útoků z 11. září. Spor o zabavené peníze nicméně otevřel klíčovou otázku dneška: měli by Američané ve snaze zabránit volnému pádu Afghánistánu začít spolupracovat s hnutím, proti kterému dvacet let bojovali?
 |
„To je ožehavá otázka. Z morálního a etického hlediska je to složité, protože Tálibán je dost nepěkné hnutí,“ zamýšlí se Zrno a připomíná, že byť se obavy z návratu hrůzovlády nenaplnily, je Tálibán stále radikální islamistická organizace, která nemá nic společného s všeobecnými hodnotami jako jsou lidská práva nebo náboženská svoboda.
„Na druhou stranu: pro Američany je určitě lepší, aby v Afghánistánu byl aspoň nějaký pořádek, byť pod vládu Tálibánu, než aby tam byl úplný chaos. Ten by mohl znamenat novou uprchlickou vlnu, která by mohla ohrozit Evropu,“ myslí si Zrno a upozorňuje, že v Afghánistánu existuje velmi aktivní pobočka Islámského státu, která je ještě radikálnější než Tálibán.
Americká administrativa podle něj pragmaticky hledá možnosti, jak nový režim stabilizovat a zároveň zabránit, aby se z toho stala mediální katastrofa. Od Tálibánu také bude něco budou chtít: například dodržování závazků, že nebude poskytovat útočiště mezinárodním džihádistickým skupinám.
„Teď probíhají vyjednávání, klasická přetlačovaná, a v tom jsou Afghánci naprosto vynikající. A je jedno, jestli se snaží prodat koberec na tržišti nebo vyjednat deset miliard dolarů,“ připomíná Matyáš Zrno, který v roce 2010 v provincii Lógar velel týmu českých civilních expertů z Provinčního rekonstrukčního týmu.
