„Mandát generálního tajemníka Jense Stoltenberga byl již třikrát prodloužen a celkem už slouží téměř devět let. Jeho funkční období končí letos v říjnu a nemá v úmyslu usilovat o další prodloužení,“ potvrdila Stoltenbergova mluvčí naposledy letos v únoru na opakující se dotazy ohledně toho, zda si schopný a oblíbený generální tajemník NATO svůj odchod přece jen ještě nerozmyslí.
Prodloužení Stoltenbergova mandátu by zaručilo kontinuitu v dosud nejtěžším období Aliance od konce studené války. Jako bonus by pak mohl předsedat summitu k 75. výročí založení NATO, který se bude konat v dubnu 2024 ve Washingtonu.
Stoltenberg, vzděláním ekonom, měl již loni coby guvernér převzít vedení norské centrální banky. Místo rozhodování o výši úrokových sazeb a správě obrovského bohatství této energeticky bohaté země se po ruské invazi na Ukrajinu nakonec rozhodl ve vedení NATO ještě jeden rok zůstat. Tentokrát ale skutečně již ten poslední.
NATO chce prodloužit mandát Stoltenberga. On sám o něj nestojí |
Poslední měsíce proto již probíhá více nebo méně tichý boj o to, kdo tuto důležitou funkci vezme po něm. Větší než obvyklá pozornost je tentokrát věnována ženám a východní Evropě. A mluví se i o jménech, která nejsou nic jiného než absurdní.
Sánchez, Wallace, nebo Rutte?
Za favority na Stoltenbergova nástupce jsou označováni předseda španělské socialistické vlády Pedro Sánchez a britský konzervativní ministr obrany Ben Wallace. Sáncheze, který má údajně blízký vztah se Stoltenbergem a dobré vztahy s americkým prezidentem Joem Bidenem, čekají nejpozději v prosinci parlamentní volby. Jeho znovuzvolení do čela vlády je považováno za nejisté a post v NATO by mu přinejmenším i v tomto ohledu mohl přijít vhod.
Nizozemský premiér Mark Rutte je se svou aspirací na vedení NATO alespoň prozatím považován spíše za outsidera. Má ovšem silnou podporu svého liberálního kolegy, francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. A že Macronova podpora může znamenat mnohé, se již ukázalo v době, kdy i přes výsledek evropských parlamentních voleb protlačil do vedení Evropské komise současnou předsedkyni Ursulu von der Leyenovou.
Von der Leyenová chce vést NATO. V čele obrany se neosvědčila, míní Britové |
Ohledně vedení NATO se objevuje řada bizarních jmen osob, které s vedením armády ani bezpečnostní politikou nemají pražádné zkušenosti. Namátkou slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, litevská prezidentka Ingrida Šimonytéová a nebo také již výše zmíněná von der Leyenová: Bývalá ministryně obrany Německa, kterou ve vzácné shodě vládní i opoziční politici jednoznačně považovali za nejméně schopnou ministryni té doby.
„Ať je to konečně žena“
Vzhledem k tomu, že všichni dosavadní generální tajemníci NATO byli muži, existuje v řadách NATO tlak na jmenování ženy. „Je čas na generální tajemnici,“ uvedl nedávno vysoce postavený diplomat NATO. „Pokud se muži budou snažit udržet si své pozice navždy, spravedlivé zastoupení žen nebude mít nikdy šanci.“
Některé členské státy prosazují také větší regionální rozmanitost. Stoltenberg, který funkci zastává od roku 2014, je bývalý norský premiér. Jeho poslední předchůdci byli z Dánska, Nizozemska a Británie.
Žena, někdo z východu? Zájem o vedení NATO naznačil britský ministr Wallace |
„Stoltenberg sice už dlouho přesluhuje, ale dělá svou práci dobře a stále si myslím, že uprostřed války na Ukrajině, pokud NATO funguje, jak má, není nejlepší přepřahat. Ať už bude generálním tajemníkem kdokoliv, považuji jednu věc za velmi důležitou: musí umět komunikovat s Američany, ať už bude v Bílém domě po příštích volbách sedět kdokoliv,“ řekl pro MF DNES ohledně možné nominace Leyenové bývalý ministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra.
„Zatím je vše pouze neoficiální a neznáme všechny kandidáty. Proto ještě nevíme, koho Česká republika podpoří. V každém případě by to měl být člověk, který má velké zkušenosti z vysokých vládních postů a zároveň Alianci dobře zná. A s ohledem na současnou bezpečnostní situaci si myslím, že by to i mohl být někdo z východního křídla Aliance,“ dodala současná ministryně obrany Jana Černochová.
Příliš těsné vazby s Ukrajinou
Důležitým faktorem při výběru bude i to, jak se kterýkoli z kandidátů postaví k podpoře Ukrajiny ve válce proti Rusku. Země západní Evropy, jako je Francie a Německo, se sice silně staví na stranu Ukrajiny, zároveň se však snaží dívat i za konec války a směrem k postupné stabilizaci vztahů s Moskvou. Pobaltské státy nebo Polsko naopak mají k Rusku postoj, který je mnohem více kategorický a odmítavý.
Například estonská premiérka Kaja Kallasová, o níž se v souvislosti s postem nového tajemníka NATO rovněž mluví, je proti jakémukoli jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a Rusko obvinila z genocidy na Ukrajině.
OBRAZEM: Estonská železná lady. S Putinem se nevyjednává, ví Kaja Kallasová |
Další zmiňované jméno, které by mohlo být viděno jako určitý kompromis, je rovněž problematické: kanadská ministryně financí ukrajinského původu Chrystia Freelandová. V roce 2014 se vydala do Kyjeva, aby oslavila svržení Kremlem podporovaného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče a setkala se s tamními představiteli. Rusko ji následně zařadilo na seznam nepřátelských osob.
Freelandové dědeček, ukrajinský imigrant v Kanadě, se v mládí angažoval v ukrajinském nacionalistickém hnutí, které vidělo v nacistech užitečnou protiváhu Sovětům. „Moji prarodiče se považovali za politické exulanty, kteří mají odpovědnost za udržení myšlenky nezávislé Ukrajiny, která naposledy krátce existovala během a po chaosu ruské revoluce v roce 1917,“ psala Freelandová před osmi lety ve své eseji nazvané „Moje Ukrajina“. V ní dodává i směrem ke své osobě: „Tento sen přetrval i v další generaci a v některých případech i v generaci následující.“
